Choď na obsah Choď na menu
Reklama
Reklama
 


zrkadlo svetskej múdrosti 1 časť

20. 5. 2009

1
Zrcadlo světské moudrosti
Přikázání pro adepty okkultních věd, praktické mistry magie, kteří potřebují k
uplatnění své moudrosti a svých schopností i chytrost světskou. Podle
staroegyptských chrámových papyrů, indických Véd, židovského Talmudu a
Kabbaly sepsal po prvé roku 1653 D. V. Juan de Lastanosa.
DOPORUČENÍ VYDAVATELE
Přečteme-li každého dne rána pět lekcí, strávíme za dva měsíce celou sbírku. Lépe jest přečísti málo a
déle se nad tím zamysliti, než přehlédnouti najednou mnoho a mysliti, že již proto jsme to strávili. Zejména
tato sbírka - třeba že už tři sta let stará - nezaslouží, by byla zapomenuta.
PRAKTICKÁ RADA
Čteme-li tyto pokyny, doporučuje se vyvolati si v mysli konkrétní případy k uváděným zde pomyslným
situacím, byť bylo i nutno na chvíli přestati ve čtení. Každý odstavec buď opatřen datem, kdy byl přečten.
Zkouškou našeho ducha je, víme-li již při shlédnutí titulku, co vše pod ním stojí. Naučiti se moudrosti nelze z
této knihy; možno ji jen vyvolati, je-li nám vrozena.
1. VŠE DNES DOSÁHLO JIŽ SVÉHO VRCHOLU, nejvyššího však, umění uplatniti se.
Dnes musí jediný učenec věděti více, než-li za starých dob všech sedm: a více jest také třeba,
abychom byli hotovi s jedním člověkem, než-li v dřívějších s celým národem.
2. SRDCE A HLAVA: oba póly našich schopností: jedno bez druhého poloviční štěstí.
Rozum nedostačuje, třeba jest i dobrého ducha. Neštěstím hlupáka jest, chybí-li se povolání,
úřadu, země a obcování.
3. NECHATI V NEJISTOTĚ O SVÉM ÚMYSLU. Údiv nad novostí jest již oceněním
jejího zdaru. Hráti s otevřenými kartami není ani příjemné, ani prospěšné. Neprozradíme-li svůj
úmysl předčasně, vzbudíme očekávání, zvláště jsme-li výší svého postavení předmětem
všeobecné pozornosti. Při všem dejme svému jednání nádech jakési tajůplnosti a vzbuzujme tak
svou uzavřeností úctu. Dokonce tam, kde prozrazujeme své plány, varujme se býti zcela
upřímnými; právě tak jako ve společenském obcování nesmíme každému odhaliti svoje nitro.
Ostražité mlčení jest svátostí chytrosti. Vyslovený úmysl nebyl nikdy ceněn, daleko spíše
vystavuje se pohanění a nedojde-li dokonce svého úspěchu, pak budeme dvojnásobně vysmáni.
Proto napodobujme božské jednání tím, že udržujeme své okolí v nepokoji a domněnkách.
4. VĚDA A STATEČNOST TVOŘÍ VELIKÁ DÍLA. Tvoří nesmrtelnost, poněvadž
samy jsou jí. Každý jest to, co ví, a mudřec dokáže všechno. Člověk bez vědomostí; svět v
tmách. Náhled a síla; oči a ruce. Bez odvahy jest vědění neplodné.
5. ODŮVODNITI ODVISLOST. Bůžka nedělá pozlacovač, nýbrž ctitel. Kdo jest
chytrým, vidí raději, když lidé potřebují jeho, než-li aby mu byli vděčností zavázáni. Neboť
způsobem vznešeného člověka jest vésti je na šňůře naděje, chudáka pak, spoléhati se na jejich
vděčnost; neboť na poslední se rádo zapomíná, první však zůstává v dobré paměti. Dosáhneme
více od odvislých, než-li od povinnou zdvořilostí nám zavázaných; kdo ukojil svou žízeň obrátí
se k pramenu zády a vymačkaná meruňka padá se zlaté mísy do bláta. Jakmile se ukončí
odvislost, padá s ní i dobrá shoda a s ní veliká úcta. Budiž tedy hlavním naučením ze zkušenosti,
že máme udržovati naději, nikdy ji však plně neukojiti, naopak se starati, abychom byli stále
nezbytnými i korunovaným hlavám. Nesmí se to však přeháněti tak přílišně, bychom mlčeli za
2
účelem, aby se druhý dopouštěl chyb a nemáme také k vůli vlastnímu prospěchu nechati dojíti k
cizí nenapravitelné škodě.
6. DOSÁHNOUTI SVÉ DOKONALOSTI. Nerodíme se hotovými. Každý den
zdokonalujeme svou osobnost a povolání až konečně dosáhneme onoho bodu dokonalosti, kde
jsou všechny schopnosti úplny a všechny talenty vyvinuty. Toto možno poznati z toho, že vkus
se zdokonalí, myšlení vyjasní, úsudek uzraje a vůle se ujasní. Mnozí nedojdou vůbec k
dokonalosti, vždy jim něco schází; jiní dozrávají pozdě. Dokonalý muž, moudrý ve svých řečech,
chytrý v jednání bývá chytrými lidmi k důvěrným stykům nejen připuštěn, ale i vyhledáván.
7. CHRÁNITI SE PŘED VÍTĚZSTVÍM NAD PŘEDSTAVENÝMI. Každé překonávání
jest nenáviděno, ale překonání svého pána jest hloupým kouskem nebo hrou osudu. Vždy byla
převaha nenáviděna, oč více pak převaha nad převahou. Předností nízkého druhu, bude opatrný
zatajovati, právě tak jako nezatajuje osobní krásu nedbalým oděvem. Často se přihodí, že někdo
se spokojí štěstím nebo vlastnostmi ducha menšími našich, ale rozumem žádný; oč méně pak
kníže. Neboť rozum jest královská vlastnost a proto každý útok na ni jest zločinem proti
majestátu. Knížata jsou majestátem a chtějí jím býti tedy zejména v tom, co jest jeho typickou
vlastností. Chtějí sice, aby se jim pomocníkovalo, nikoli však, aby byli překonáváni: rada jim
udělená má proto vždy vypadati více jako připomenutí na to, co zapomenuli, jako světlo vrhané
na věci, jež právě nemohou nalézti. Šťastný návod k této jemnosti dávají nám hvězdy, neboť
ačkoliv jsou jasny a dítkami slunce, přece se neodvažují měřiti se s jeho paprsky.
8. BÝTI BEZ VAŠNÍ: vlastnost největší velikosti duševní, jejíž převaha sama sebe
vykupuje ze jha surových vnějších dojmů. Není vyšší vlády, nežli nad sebou samým a nad svými
affekty; taková vláda stává se triumfem svobodné vůle. A kdyby i vášeň se člověka zmocnila,
nesmí se nikdy odvážiti na jeho úřad, a to tím méně, čím úřad jest vyšší. To jest ušlechtilý
způsob, kterým se uvarujeme nepříjemnosti, ba dokonce dosáhneme nejkratším způsobem úcty a
vážnosti.
9. ZAPÍRATI NÁRODNÍ CHYBY. Voda přebírá dobré a špatné vlastnosti oněch vrstev,
kterými probíhá a člověk klimatu, v němž se narodil. Někteří děkují své vlasti více nežli druzí,
pak-li se narodili pod příznivějším nebem. Není národa, ani mezi nejvzdělanějšími, který by byl
úplně prost nějaké zvláštní chyby, kterou neopomenou sousedé haniti, buďto aby se před ní
chránili nebo aby se jí utěšovaly. Chvály hodnou obratností jest opraviti takové chyby sám na
sobě nebo alespoň je ukrývati. Dosáhneme tím pověsti, že jsme jediní toho druhu mezi svými:
neboť co se nejméně očekává, to se nejvíce cení. Právě tak jsou chyby v rodině, stavu, úřadu a
věku: sejdou-li se všechny v jednom člověku aniž by věnoval pozornost jejich vymýtění, udělají z
něho nesnesitelnou obludu.
10. ŠTĚSTÍ A SLÁVA: čím je prvé nestálejší, tím je tato trvanlivější; štěstí pro život, sláva
po smrti: ono proti závisti, tato proti zapomenutí. Štěstí bývá želáno, někdy i vyhledáváno; sláva
se dobývá. Touha po slávě prýští z vědomí ceny. Pověst byla a jest sestrou gigantů: stále se pojí k
nesmírnému, obrovitému, zázračnému, k předmětům odporu nebo souhlasu.
11. OBCOVÁNÍ S TĚMI, OD NICHŽ SE MŮŽEME POUČITI. Přátelské styky jsou
školou vědění a zábava vzdělávací poučováním: ze svých přátel dělejme si učitele a nechme
prospěch z učení se mísiti se s rozkoší zábavy. S lidmi dobrých náhledů nabýváme dvojího
požitku, jednak, že tím, co mluvíme, dosáhneme souhlasu, jednak, že tím, co slyšíme se
poučujeme. K jiným jsme puzeni obyčejně svým vlastním prospěchem: tento zde však jest
vyššího druhu. Pozorný navštěvuje často domy oněch znamenitých vznešených dvořanů, kteří
jsou spíše jevišti velikostí nežli paláci ješitností. Jsou pánové, kteří požívají pověsti světových
chytráků: netoliko oni sami, svým příkladem a obcováním jsou orakuly velikosti, nýbrž i družina
je obléhající tvoří dvorní akademii dobré a vznešené chytrosti všeho druhu.
12. PŘÍRODA A UMĚNÍ: látka a dílo. Není krásy bez napomáhání a každá dokonalost
přetvoří se v barbarství, není-li zvyšována uměním: to odpomáhá od zlého a zdokonaluje dobro.
Příroda opouští nás obyčejně při nejlepším, potom utečme se k umění. Bez něho jest každá
přirozená vloha nevzdělaná a nejdokonalejšího schází půle, schází-li mu vzdělání. Každý člověk
3
má bez umělého vzdělání v sobě něco drsného a potřebuje k úplné dokonalosti zpracování a
nátěru.
13. JEDNATI BRZO S TÍM, BRZO S ONÍM ÚMYSLEM. Život člověka jest bojem
proti zlobě lidí. Věda jest chytrostí, jež užívá všech válečných lstí, aby dosáhla svého předsevzetí.
Nedělá nikdy to, co udává, nýbrž užívá různých záludů, aby mýlila. Obratně dělá na oko různé
kousky: pak ale ve skutečnosti provede něco neočekávaného, stále jsouc toho pamětliva, aby
ukryla svou hru. Jeden svůj úmysl projeví, aby pozornost nepřítele k němu svedl, obrátí se však k
němu ihned zády a zvítězí tam, kde toho žádný netušil. Na jiné straně však předstihne ji
pronikavý ostrovtip svou pozorností a pozoruje se lstivou převahou: vždy rozumí opak toho, co
se mu dává najevo a dovede také ihned udělati potřebnou falešnou tvář. První úmysl pustí prostě
mimo a čeká na druhý neb i třetí. Když však přetvářka vidí, že její hra jest odkryta, stupňuje se
ještě více a pokusí se nyní klamati pravdu samou; zamění hru, aby změnila lest, a podává pravé
jako vyumělkované stavíc tak svůj podvod na bázi úplné upřímnosti. Ale chytrost ji pozorující
jest na svém místě, namáhá svojí bystrozrakost a odhalí konečně temnotu ve světle zahalenou;
rozluští onen úmysl, jenž byl tím klamnější, čím se zdál upřímnějším. Tím způsobem bojuje
záludnost Pythonova proti lesku pronikavých paprsků Apollonových.
14. VĚC A ZPŮSOB. Při věcech nepostačuje pouze podstata, žádoucny jsou i okolnosti ji
doprovázející. Špatný způsob kazí vše, dokonce i právo i rozum; dobrý způsob naproti tomu
může více nahraditi, ozlacuje zápor, oslazuje pravdu a omlazuje samo stáří. „Jak“ má veliký
význam u věcí: způsobné jednání jest kapesní zloděj srdcí. Hezké chování jest ozdoba života a
každý příjemný výraz pomáhá přímo zázračně z místa.
15. MÍTI POMOCNÉ DUCHY. Štěstím mocných tohoto světa jest, že mohou k sobě
přidružiti muže zdravého a dokonalého náhledu; tito chrání je před každým nebezpečím
nevědomosti a musí projednati místo nich těžké, sporné otázky. Je známkou zvláštní velikosti
míti moudré ve svých službách, a převyšuje to daleko barbarskou choutku Tigranovu, míti zajaté
krále za otroky. Zcela novým vladařením, a sice v nejlepším smyslu, jest umělé podrobení si za
sluhy ony lidi, které příroda vysoko nad nás postavila. Vědění jest dlouhé, život krátký a kdo
ničeho neví, ten vůbec nežil. Proto jest neobyčejnou obratností studovati bez námahy a sice
mnohými býti jimi všemi poučován. Pak možno mluviti ve shromáždění mnohých jedněmi ústy
tolika rozumy, kolik jsme si jich dříve vzali na poradu; tím dosáhneme za cenu cizího potu
pověsti orakula. Oni pomocní duchové shledají nejdříve celou lekci a přeloží nám ji pak ve
quintessencích vědění na stůl. Kdo však nemůže si toho dovoliti, aby měl moudré ve svých
službách, ten ať nabývá prospěchu se styku s nimi.
16. ROZMYSLNOST A POCTIVÝ ÚMYSL dohromady zaručují naprostý výsledek.
Nepřirozenou však obludou byl vždy zdravý rozum spojený se zlou vůlí. Zlovolný úmysl jest
jedem všech dokonalostí; podporován jsa věděním, ničí je jemnějším způsobem. Neblahá
převaha, které se užívá k hanebnostem. Věda pak bez rozumu jest dvojité bláznovství.
17. ZMĚNA VE ZPŮSOBU JEDNÁNÍ. Nejednejme vždy stejným způsobem, abychom
popletli pozornost svých protivníků; ne vždy dle prvního úmyslu; neboť jinak pochopí brzo
jednoduchý chod a předejdou nás nebo dokonce i zmaří naše jednání. Jest snadno trefiti ptáka,
jenž letí v přímém směru, daleko tíže však toho, jenž letí klikatě. Ale také dle druhého úmyslu
nesmíme vždy jednati, neboť hned po druhé pozná protivník lest. Zlomyslnost jest stále na stráži
a třeba veliké lstivosti, aby byla oklamána. Nikdy nevynese hráč kartu, kterou protivník očekává,
a ještě méně onu, kterou si přeje.
18. PÍLE A TALENT: bez obého nestaneme se nikdy znamenitými, spojíme-li je však, pak
v míře největší. Pílí dokáže prostředně nadaný více, nežli nadanější bez ní. Práce jest cena, za
kterou se kupuje sláva. Malou má cenu, co málo stojí. Mnohým scházela jenom píle k dosažení
nejvyšších úřadů, zřídka jen nechá nadání na holičkách. Lépe jest zajisté býti prostředním na
vysokém místě, nežli vyznamenaným na nízkém, to omlouvá vysoká mysl prvého: naproti tomu
spokojujeme-li se prostředností na nejnižších místech, zatím co bychom na nejvyšším mohli býti
znamenitými, nemá omluvy. Jest tedy třeba přírody a umění, jimž píle vtiskuje svůj znak.
4
19. NEVZBUZOVATI OČEKÁVÁNÍ NEOBYČEJNÝCH VÝKONŮ. Obyčejným
neštěstím všech příliš slavných lidí jest, že nikdy nemohou dostáti přemrštěným nadějím a
očekáváním, jimž dali neopatrně vzniknouti. Nikdy nemůže skutečnost dosíci dokonalosti
vysněného: jest velmi snadno představiti si dokonalost; uskutečniti ji však neobyčejně těžkým.
Síla domněnky spojuje se s přáním a proto si představuje více, nežli je možno. Byť byly
znamenité vlastnosti sebe větší, přece nikdy nedostačí, aby uspokojily přemrštěné očekávání;
budete-li tedy vystupovati se zklamáním přemrštěných nadějí, budete rušiti spíše omyl
očekávajícího, nežli vzbuzovati obdiv. Naděje jest velikou falšovatelkou pravdy. Rozumnost má
ji uvésti do mezí a starati se o to, aby požitek převyšoval očekávání. Když při vystoupení určitým
způsobem máme veřejné mínění na své straně, pomáhá to ku vzbuzení pozornosti, aniž by
ukládalo povinnosti vzhledem ku předmětu samému. Jest daleko lepší když skutečnost převyšuje
očekávání a když jsme více nežli si jiní představovali. Toto pravidlo jest falešné při lidech zlých.
Byli-li tito také ve zlém přeceňováni, tu vidíme rádi, když toto mínění nás zklame. Pak se jim
podaří státi se snesitelnými, ač byli dříve obáváni co nejnebezpečnější.
20. MUŽOVÉ STOLETÍ. Velmi řídcí jsou lidé, kteří závisí na čase. Ne všichni nalezli
dobu, jíž byli hodni, jiní ji sice nalezli, ale nemohli dojíti k tomu, aby ji využitkovali. Mnozí byli
hodni lepšího století; neboť vždycky netriumfuje dobro. Věci mají svoje periody a dokonce
nejkrásnější vlastnosti podléhají módě. Mudřec však má tu přednost, že jest nesmrtelným: není-li
jedno století jeho stoletím, budou jimi mnohá jiná.
21. UMĚNÍ MÍTI ŠTĚSTÍ. I pro štěstí jsou pravidla: neboť pro moudrého není všechno
náhoda. Námaha může štěstí napomáhati. Mnozí se spokojují tím, že se postaví klidně před
bránu bohyně štěstí a očekávají až jim otevře. Jiní však spějí kupředu a uplatňují svou odvážnou
chytrost, aby na křídlech své ceny a odvahy dosáhli až k bohyni a nabyli její přízně. Správně-li
však usuzováno, není jiné cesty nežli opatrnosti a ctnosti; neboť každý má právě tolik štěstí a
neštěstí, kolik chytrosti nebo hlouposti.
22. MUŽ S VÍTANÝMI ZNALOSTMI. Rozumní lidé jsou vyzbrojeni jemnou a vybranou
sečtělostí, mají časové zkušenosti o všem co jest na denním pořádku, více však způsobem
učeným než prostým: mají vždy zásobu duchaplných vtipných řečí a ušlechtilých skutků, kterých
dovedou vždy v pravý čas použíti. Často se udá lépe dobrá rada ve formě vtipného slova nežli v
nejvážnějším poučování. Časové vědění mnohem více pomáhalo nežli všech sedm umění, byť
byly sebe volnějšími.
23. BÝTI BEZ POSKVRNY! Neodpustitelná podmínka dokonalosti. Jest velmi málo lidí,
kteří by byli bez nějaké poskvrny, jak psychické tak morální: a mají tuto chybu rádi, právě, že by
ji mohli snadno odstraniti. S politováním vidí cizí chytrost, jak často celá skupina krásných
vlastností jest pokálena malou chybou, jež se drze na ni pověsí; jediný mráček dostačí, aby
zatemnil celé slunce. Právě tak je tomu se skvrnami naší vážnosti, jež zlomyslnost ihned nalezne
a stále se k ní vrací. Největší obratností však jest změniti je v ozdoby asi jak Caesar tělesnou svoji
vadu zakrýval vavřínem.
24. ŘÍDITI SVOJI OBRAZOTVORNOST tím, že ji někdy uvedeme do mezí, někdy zase,
že jí pomůžeme: neboť dokáže vše i nad naše štěstí a dokonce rozum bývá jí opravován. Může
dosáhnouti tyranské moci a nespokojuje se s lenivým přihlížením, nýbrž stává se činnou a
zmocňuje se často celého našeho života, jejž naplňuje buď veselím nebo smutkem, podle toho
jaká jest hloupost do které upadá: neboť činí nás samy se sebou spokojenými; některým stále
předstírá nemoci a choroby a stává se domácím katem tohoto hlupáka: jiným pak neukazuje nic
jiného nežli rozkoš a blaho ve veselém zmámení smyslů; vše toto dokáže, nedovedeme-li
rozumným pozorováním udržeti ji v mezích.
25. ROZUMĚTI POKYNŮM. Kdysi bylo uměním, umění mluviti: dnes však to
nedostačuje; musíme uměti uhodnouti, zvláště tam, kde se jedná o zničení našich domněnek.
Ten není příliš rozumným, kdo snadno nechápe. Naproti tomu jsou však i zlatokopci srdcí a
lovci úmyslů. Právě pravdy, na kterých nám nejvíce záleží se vyslovují pouze s polovice; pouze
5
pozorný pochopí je v celém dosahu. Při všem co si přejeme, držme naši víru na uzdě, ale
bodněme ji ostruhou při všem co nenávidíme.
26. NALÉZTI SVĚRÁK PRO KAŽDÉHO. To jest umění, kterým uvedeme v pohyb cizí
vůli. Jest k tomu třeba více obratnosti nežli pevnosti. Nutno věděti, jak každému přijíti na
kobylku. Neexistuje vůle, jež by neměla zvláštních sklonů, které jsou velmi různé dle svých
vkusů. Všichni jsou otroky bůžků, někteří cti, jiní zájmů, nejvíce však radosti. Umělecký hmat
záleží pak v tom, abychom pohnali modlu každého z nich a pomocí jí na něho působiti. Víme-li
co každému dá podnět k intensivnější činnosti duševní, pak již máme téměř klíč k jeho vůli.
Musíme se dostati na nejprvnější vzpruhu jeho činů, na primum mobile, jež však nebývá citem
nejvyšším, nýbrž začasté nejnižší jeho přirozeností: neboť jest ve světě více myslí špatně než
dobře založených. Nejdříve se musí zpracovati jeho nálada, pak dáti mu jediným slovem podnět
a konečně udělati slovní útok pomocí jeho zamilovaného sklonu; tím neomylně dáváme jeho
volné vůli šach-mat.
27. VÍCE CENITI SI INTENSIVNÍHO NEŽLI EXTENSIVNÍHO. Dokonalost
nezáleží na quantitě nýbrž na qualitě. Dokonalosti jest vždy málo a jest řídká: množství a
nadbytek nějaké věci znehodnocuje cenu. Dokonce i mezi lidmi jsou obři nejmenšími trpaslíky.
Někteří lidé cení knihy dle jich tloušťky, jako by byly psány za tím účelem, aby byly cvičeny ruce
a ne hlava. Extensivní nepřesahuje nikdy hranice prostřednosti a jest chorobou universálních
hlav, poněvadž nejsou v ničem doma, ač chtějí býti ve všem. Naproti tomu jest však intensivní, z
něhož vzniká znamenitost a sice heroická, je-li dokonalého druhu.
28. NEBÝTI V NIČEM SPROSTÝM: za prvé, ne ve vkusu. Jak slavný byl onen mudřec,
jejž velmi zarazilo, že jeho věc se lidem líbila. Nadbytek sprostého souhlasu nedělá radosti
rozumným. Naproti tomu jsou mnozí takovými chameleony popularity, tak že nehledají požitek
v jemném dechu Apollonově, nýbrž v hrubých výparech davů. Za druhé, nikoliv v rozumu:
nepostačujž obdiv chátry, jejíž nevědomost nesahá dále nad první udivení: zatím co všeobecná
hloupost obdivuje, odhalí rozum jednotlivce celý podvod.
29. BÝTI SPRAVEDLIVÝM MUŽEM. Takový stojí vždy po boku pravdě s takovou
pevností předsevzetí, že ani vášeň lidu, ani moc despotova nedovede ho přinutiti, aby překročil
hranice práva. Kdo jest tímto Fenixem spravedlnosti? Spravedlnost má skutečně velmi málo
přívrženců. Mnozí jí sice slaví, ne však v sobě samých. Jiní jsou jimi až k onomu bodu, když
počíná nebezpečí: pak ji však falešní zapírají, politikové vysmívají, neboť ona nezná ohledu srazíli
se nepřátelsky s přátelstvím, s mocí, nebo s vlastním zájmem: v tom leží nebezpečí, státi se
odpadlíkem. Zde vzdalují se, s domnělým metafysickým odůvodněním opatrní a prohnaní, aby
nekřížili úmysly vyšších a nepřišli v cestu státnímu raisonu. Charakterní muž však pokládá každé
přetvařování se za zradu: měří svoji cenu více dle neochvějné pevnosti, než-li dle své chytrosti.
Vždy jest tam, kde jest pravda: odpadne-li od některé strany, pak to není kolísání na jeho straně,
nýbrž na její, neboť jistě se před tím uchýlila z cesty pravdy.
30. NEPŘIZNÁVATI SE K ZAMĚSTNÁNÍ, JEŽ NEPOŽÍVAJÍ DOBRÉ POVĚSTI a
ještě méně k chimerám, jimiž dojdeme dříve opovržení nežli úcty. Jest mnoho podivných sekt,
jichž se každý rozumný muž straní. Někteří lidé mají však tak podivný vkus, že vždy sáhnou po
tom, co zavrhli moudří a sami sobě si libují v těchto zvláštnůstkách. Tím ovšem se stanou
všeobecně známými, spíše však co předmět posměchu, než-li slávy. Dokonce ani k pozornosti se
chytrý muž veřejně a vyzývavě nebude hlásiti, tím méně pak k věcem, které svoje přívržence činí
směšnými. Nebudeme je zde vypočítávati, poněvadž všeobecné opovržení je dostatečně
označuje.
31. POZNÁVATI LIDI ŠŤASTNÉ A NEŠŤASTNÉ, abychom se mohli oněch
přidržovati a těmto se vyhýbati. Neštěstí jest ponejvíce trestem hlouposti a není nemoci, jež by
byla stykem nakažlivější. Nesmíme nikdy otevříti dveře ani sebemenšímu zlu; neboť za tímto
vloudí se řada jiných, větších. Nejjemnější umění ve hře jest správné ekartování: nejmenší karta
barvy, která jest nyní trumfem, jest důležitější než-li nejvyšší z těch, jež byla před tím. Jsme-li v
6
pochybách, pak jest nejlépe přidržeti se moudrých a opatrných, poněvadž tito dříve či později
svého štěstí dosáhnou.
32. SLYNOUTI SVOU LASKAVOSTÍ. Vážnost lidí, kteří stojí u vládního vesla, roste
neobyčejně, jsou-li ochotni, a laskavost panovníků jest vlastností, kterou dojdou všeobecné
náklonnosti. To jest právě jediná výhoda, kterou dává nejvyšší moc, že totiž můžeme konati více
dobra než-li jiní. Přátelé jsou ti, kteří prokazují laskavosti. Naproti tomu mnozí se starají o to, aby
byli neochotnými ne tolik z obtíží jako ze zlomyslnosti; jsou naprostým a úplným opakem
božské laskavosti.
33. UMĚTI ODMÍTATI. Jednou z největších životních zásad jest, abychom dovedli
odmítati; z toho následuje, že jest důležitější uměti se odlučovati jak od jednání, tak od osob. Jest
mnoho cizorodých zaměstnání, jež jsou moly drahocenného času. Zabývati se něčím
nepřístojným jest horší než zaháleti. Pro opatrného nedostačuje, že není sám dotěrným, nýbrž
musí se starati o to, aby se jiní nevtírali k němu. Nesmí náležeti všem tolik, aby na konec
nenáležel ani sám sobě. Právě tak nesmíme se své strany zneužívati svých přátel a nežádati od
nich více, než-li asi nám povolili. Všeho moc škodí a nejvíce ve styku s lidmi. S chytrým tímto
omezením zachováme si náklonnost a úctu všech lidí, poněvadž pak není opomenuto
drahocenné slušnosti. Udržujme si proto svobodu smýšlení, milujme vroucně výběr každého
druhu a nikdy neznásilňujme upřímnost svého dobrého vkusu.
34. POZNATI SVOJI NEJLEPŠÍ VLOHU, vynikající svůj talent; tento pak vychovávati a
ostatním pomáhati. Každý by se stal něčím znamenitým, kdyby znal svoji hlavní přednost.
Vypozorujme tedy převládající svoji vlohu a vynaložme na její zdokonalení všemožnou píli. U
některých jest to rozum, u jiných udatnost, jež vládnou. Mnozí však znásilňují svoje přirozené
vlohy a nepřivedou to proto nikdy k dokonalosti. Co dříve lichotilo samolibosti bylo příliš pozdě
odhaleno co omyl a bláhovost.
35. PŘEMÝŠLETI A TO NEJVÍCE O TOM, NA ČEM NEJVÍCE ZÁLEŽÍ. Poněvadž
nemyslí, jdou všichni hlupáci zkáze vstříc: ve všech věcech nevidí nikdy ani polovici skutečnosti;
a poněvadž se tak málo namáhají, že nepochopí ani vlastní svoji škodu nebo výhody, přikládají
velikou váhu tomu, na čem málo, a malou na čem mnoho záleží, stále obráceně usuzujíce. Mnozí
neztratí proto rozum, poněvadž žádný nemají. Jsou mnohé věci, jež musíme podrobiti prohlídce
celou silou svého rozumu a potom je uschovati v jeho hlubinách. Chytrák přemýšlí o všem, ale
činí rozdíl: zahloubá se do toho, v čem nalézá příčinu nebo odpor a myslí si časem, že jest v tom
ještě více než-li si myslí: právě tak daleko sahá jeho přemýšlení jako jeho odvaha.
36. UVÁŽITI SVOJE ŠTĚSTÍ; abychom mohli jednati, a do něčeho se pustiti. Na tom
více záleží, než-li na pozorování svého temperamentu. Hlupákem však jest ten, kdo ve
čtyřicátém roku obrací se na Hyppokrata k vůli svému zdraví a ještě více, kdo na Seneku k vůli
moudrosti. Jest velikým uměním vésti své štěstí, a to tak, že hned se na ně čeká, neboť i čekáním
může se mnohého dosáhnouti; hned zase v pravý čas se užívá, poněvadž má své periody a
poskytuje příležitost; ačkoliv jest nemožno odnaučiti je jeho dráze, neboť kroky jeho jsou zcela
bez pravidel. Kdo poznal, že je mu příznivo, ať kráčí drze ku předu; neboť jako krásná žena
miluje vášnivě odvážlivce a mladíky. Kdo však má neštěstí, ať ničeho nepodniká; ať naopak
ustupuje, aby nepřivolal k jedné zlověstné hvězdě, jež nad ním září, ještě druhou.
37. ŠTIPLAVÉ ŘEČI ZNÁTI A UMĚTI JICH UŽÍVATI. Tento bod ve styku s lidmi jest
neobyčejné důležitosti a jemnosti. Takové úštěpky hází se sem a tam, aby se zkoušela povaha a
pomocí jich konáme nejpokrytější, ale i nejpronikavější prohlídku srdce. Jiným druhem týchž,
pak jsou zlomyslné, utajované, jedem závisti, nebo žlučí vášně prosáklé narážky; tu vznikají
neočekávané blesky, kterými můžeme být smeteni z výše náklonnosti a úcty; lehoučkým slůvkem
tohoto druhu zasaženi klesli mnozí z nejlepší důvěry nejvyšších, také jen nižších osob, i takoví,
jimž bylo nemožno nahnati strach ani úplným spiknutím rozhněvaného zástupu a kletbou
jednotlivců. Jiný duch úštěpků působí zase protivným směrem, tím že podporují naši důstojnost
a úctyhodnost. Ale s touže obratností, s jakou je úmyslnost proslovuje, musí je opatrnost
7
přijímati a předvídavost je dokonce předem očekávati. Neboť obrana proti zlu spočívá v tom, že
o něm víme, rána předem očekávaná vždy míjí cíl.
38. V NEJLEPŠÍM SE HROU SE ROZLOUČITI; tak dělají to všichni hráči z povolání.
Krásný ústup má právě tak velikou cenu, jako odvážný útok. Uveďme v bezpečí svoje činy, je-li
jich již mnoho a dosti. Dlouho trvající štěstí bývá vždy podezřelé; přerušené však bývá jistější a
jeho sladko-kyselost dělá jeho chuť ještě příjemnější. Čím více se štěstí hromadí, tím více roste
nebezpečí, že vyjedeme z dráhy a že všechno najednou se zhroutí. Výše štěstí bývá často
vyvážena krátkým jeho trváním; neboť i štěstí se pronese, má-li je bez přestání jen jeden vléci na
svých bedrech.
39. ZNÁTI BOD ZRALOSTÍ VŠECH VĚCÍ, abychom jich mohli užívati. Všechna díla
přírody dospívají k vrcholu dokonalosti: až k tomu bodu přibírají, od něho upadají: mezi plody
umění jsou naproti tomu pouze některé, jež byly přivedeny tak daleko, že nejsou již schopny
zdokonalení. Předností dobrého vkusu jest, že užívá věcí v bodě jejich dokonalosti: všichni si
toho ani nemohou dopřáti a kdyby mohli, nedovedou. Dokonce i duševní plody přicházejí k
tomuto bodu zralosti; jest důležito znáti ho, jednak k vůli ocenění, jednak výcviku.
40. PŘÍZEŇ LIDÍ. Jest velmi těžko dojíti všeobecného obdivu; těžší však všeobecné
lásky. V mnohém závisí to od přízně přírody, daleko více však od námahy. Prvá klade základ,
tato provede dílo. Znamenité vlastnosti nestačí, ačkoliv jsou předpokládány, neboť jakmile jsme
získali mínění pro sebe, můžeme i náklonnosti snadno získati. Dále pak nemožno získati
náklonnosti bez konání dobra; činiti dobro oběma rukama, milovati krásná slova a ještě lepší
činy, abychom byli milováni. Zdvořilost jest největším politickým kouzlem velikých. Nejprve
napřáhněme svoji ruku k činu, pak teprve po péru; od šavle k dějinám: neboť tyto dávají také
přízeň spisovatelů a ta jest nesmrtelná.
41. NIKDY NEPŘEHÁNĚTI. Budiž důležitým předmětem naší pozornosti, abychom
nikdy nemluvili v superlativech; jednak abychom neuškodili pravdě, jednak abychom nesnižovali
svůj úsudek. Přehánění jest nadužíváním získané úcty a svědčí o omezenosti našich znalostí a
našeho vkusu. Pochvala probouzí živou zvědavost, dráždí chtivost a když pak potom jak se často
stává hodnota ceně neodpovídá, tu se zklamané očekávání obrátí proti podvodu a mstí se
podceňováním slaveného a slavícího. Proto má každý chytrák opatrně blížiti se k dílu a ať
chybuje raději tím, že chválí málo nežli mnoho. Velmi řídké jsou výjimky ve věcech jakéhokoliv
druhu; proto mírněme svoje oceňování. Přehánění není daleko od lži, a tak přicházíme o pověst
dobrého vkusu, což jest mnoho, dále pak dobrého úsudku, což jest ještě více.
42. O VROZENÉ NADVLÁDĚ. Jest to tajně působící síla převahy. Nesmí vznikati z
odporného umělkování, nýbrž z vládnoucí přirozenosti. Každý se jí podrobuje, aniž by věděl jak,
uznávaje tak skrytou moc přirozené autority. Tito panovničtí duchové jsou králi svou cenou a lvy
silou svého vrozeného práva. Vysokou úctou, kterou vzbuzují, dobývají srdce i rozum ostatních.
I ostatní schopnosti bývají těmto lidem příznivy; radí se, aby byli hlavními pákami v mašinerii
státu; neboť působí více pouhým výrazem tváře, než-li jiní dlouhou řečí.
43. MYSLITI JAKO MÁLOKTEŘÍ A MLUVITI JAKO MNOZÍ. Plování proti proudu
nedovede nikterak vyvrátiti stávající omyl, zajisté však uvésti nás v nebezpečí. Jen takový
Sokrates mohl se o to pokusiti. Lišiti se pojmy od mínění mnohých, bývá často pokládáno za
urážku; neboť jest to odsuzování cizího úsudku. Brzo množí se zástup rozhořčených, jednak k
vůli pohaněnému předmětu, jednak k vůli tomu, jenž ho pochválil. Pravdu nesnese každý a
podvod jest právě tak všeobecný jako sprostý. Moudrého nepoznáme dle toho co mluví na
tržišti: neboť tam nemluví svým, nýbrž hlasem všeobecné hlouposti, třeba že jeho nitro ji
zatracuje. Chytrák se velmi tomu vyhýbá, aby jednak nikdo jemu a on nikomu neodmlouval.
Třeba jest stále připraven k haně, přece jest velmi zdrženlivý v jejím vyslovení. Myšlení jest
volné; nesmí býti znásilňováno. Proto se chytrák skrývá do svatyně svého mlčení; a promluví-li
někdy něco, pak stane se to pouze v úzkém kruhu známých a zasvěcených.
44. SYMPATISOVATI S VELIKÝMI MUŽI. Vlastností hrdinů jest sympatisovati s
hrdiny. V tom jest zázrak přírody, jednak k vůli tajůplnosti, jednak k vůli užitečnosti. Jest
8
příbuzenství srdcí a povah. Působení jeho jest takové, jaké připisuje nevědomost massy
zázračným nápojům. Nezůstává státi pouze u úcty, nýbrž stupňuje se až k náklonnosti, ano i
lásce. Přemlouvá beze slov a dosahuje bez zásluhy. Jest aktivní a passivní: obě přinášejí dobro, a
to tím více, čím je druh vznešenější. Jest velikou obratností je poznávati, je rozeznati a uměti je
využitkovati. Neboť žádné sebevědomí nemůže bez této tajné blahovůle dosáhnouti cíle.
45. LSTIVOSTI UŽÍVATI, ALE NEZNEUŽÍVATI. Nemáme si v ní libovati, tím méně
dávati ji najevo. Vše umělé musí zůstati skryto, poněvadž jest podezřelým, zvláště však pokud se
týče opatření z opatrnosti, neboť pak jest nenáviděno. Podvodu se užívá velmi mnoho; proto se
podezření zdvojnásobňuje, aniž by se pak dalo poznati; poněvadž jinak vzbuzuje nedůvěru,
uráží, vyzývá k pomstě a probouzí špatnosti, na něž dříve nikdo nepomyslil. Velikou předností
při jednání jest počínati dílo s rozvahou a není také většího důkazu rozumnosti. Největší
dokonalost jednání opírá se o jisté mistrovství, s jakým se provádí.
46. OVLÁDATI SVOJI ANTIPATHII. Často pohrdáme někým bez příčiny; obyčejně pak
dokonce dříve než jsme měli příležitost poznati vlastnosti oné osoby: často opovažuje se tento
vrozený odpor lůzy zvednouti se i proti nejznamenitějším mužům. Chytrost ho ovládniž: neboť
nic nemůže vzbuditi o nás horší mínění, než-li když opovrhujeme lidmi, kteří mají větší cenu
než-li my. Čím více sympatie naše k velikým mužům svědčí v náš prospěch, tím více naše
antipatie působí v náš neprospěch.
47. VYHÝBATI SE VĚCEM CTI. Jeden z nejdůležitějších předmětů opatrnosti. Lidé
obsáhlého ducha mají svoje extremy příliš vzdáleny, tak že od jednoho k druhému je velmi
dlouhá cesta: sami však drží se vždy ve středu své moudrosti, a proto nemohou tak snadno přijíti
k úrazu. Neboť jest daleko snadnější vyhnouti se záležitosti toho druhu, než-li se štěstím z ní
vyváznouti. Podobna jsou pokoušení naší chytrosti, a proto jest moudřejší jim se vyhnouti, než-li
v nich zvítěziti. Jedna čestná zápletka přivádí v zápětí jinou a horší a při tom může býti čest
snadno poškozena. Jsou lidé, kteří následkem zvláštního nebo národního charakteru snadno se
chápou nebo zavdávají příležitost vzíti na sebe povinnosti tohoto druhu. Naproti tomu však lidé,
kráčející světlem rozumu, potřebují delšího rozvážení v podobné věci. Vidí více odvahy v tom,
že se do toho nepustí, než-li ve vítězství: a pakli je proti nim na všecko snad připravený blázen,
pak prosí za odpuštění, že nechtějí býti druhým.
48. DŮKLADNOST A HLOUBKA: pouze dokud tuto máme, můžeme se ctí hráti svoji
roli. Stále musí nitro míti dvojnásobnou cenu jako vnějšek. Jsou však lidé, kteří mají pouze
fasádu jako domy, které scházejí-li prostředky jsou nedostavěny, majíce vchod paláce a obytné
místnosti chýše. Nemají ničeho, u čehož bychom se mohli pozdržeti, jelikož jsou dosti fádními;
jakmile jest po prvních pozdravech, jest také po zábavě. S prvními projevy zdvořilosti vystupují
bujně jako sicilští koně, ale hned potom zahalí se v mlčení: neboť slova brzo umlknou, kde není
pramene myšlenek. Jiní, kteří pohlížejí na vše povrchně, budou tím překvapeni; ne tak opatrní.
Tito jdou přímo k nitru a nacházejí prázdnotu dobrou pro posměch rozumných lidí.
49. BYSTROZRAK A ÚSUDEK. Kdo jest jimi obdařen, ovládá věci a nikoliv tyto jeho:
probádá největší hloubky a dovede anatomicky rozložiti schopnosti kterékoliv hlavy. Vida pak
do každého člověka rozumí mu a dovede posouditi jeho nejniternější bytost. Jeho pozorování
jsou velmi jemná a on umí mistrovsky rozluštiti nejskrytější tajemství. Pozorování jeho jest
pronikavé, chápe důkladně a usuzuje správně: odhalí všechno, vidí, chápe a rozumí všemu.
50. NIKDY NEZAPOMEŇME NA SEBEÚCTU, a nečiňme se tím sami sprostými.
Naše vlastní neposkvrněnost musí býti směrnicí naší bezvadné pouti života a bystrost našeho
vlastního úsudku musí míti pro nás větší význam, než-li všechny vnější předpisy. Neslušného se
nedopouštějme spíše z hanby před vlastním odsouzením sebe, než-li ze strachu před
sebepřísnější autoritou. Dojděmež k tomu, abychom se sami sebe báli, tak nebudeme potřebovati
Senekova imaginárního hofmistra.
51. UMĚTI SI VYVOLITI. Velmi mnoho v životě jest od toho odvislo. Vyžaduje to
dobrého vkusu a správného úsudku: neboť ani učenost ani rozum nepostačují. Bez volby není
dokonalosti: ona má tu výhodu, že si můžeme vyvoliti vždy to nejlepší. Mnozí obdaření plodným
9
duchem, bystrým rozumem, učeností a rozhledem bývají vydáni v šanc záhubě, musí-li voliti:
chápou se vždy nejhoršího, jako by jim na tom záleželo, aby chybili. Proto jest toto jedním z
největších darů shůry.
52. NEDATI SE PŘIVÉSTI Z ROZVAHY. Důležitý bod chytrosti, nikdy se nedat
strhnouti. Neboť to ukazuje celého muže s velikým srdcem: neboť vše veliké jest těžko
pohyblivé. Affekty jsou chorobné šťávy duše a přílišným přebytkem jich onemocní chytrost:
když však vystoupí tato choroba až k ústům, pak jest i čest v nebezpečí. Proto buďme sami pány
nad sebou a to tak velikými, abychom ani ve velikém štěstí ani v největším neštěstí neodhalili
svoje rozhořčení, spíše abychom, nad ně povýšeni vzbuzovali obdiv.
53. ČINNOST A ROZUM. Co tento důkladně promyslil, provádí ona co nejrychleji.
Pohotovost jest vlastností hlupáků: poněvadž nepozorují blížící se bod popudu, pustí se bez
rozvahy do díla. Naproti tomu moudří chybují spíše zdrženlivostí: neboť předvídavost vyžaduje
opatření a tak ničí často nedostatek činné síly dobré plody správného úsudku. Rychlost jest
matkou štěstí. Mnoho vykonal ten, kdo ničeho nenechal na zítřek. „Spěchej pomalu“ bylo
skutečně císařskou předpovědí.
54. MÍTI CHLUPY NA ZUBECH. Mrtvého lva tahají i zajíci za hřívu. S udatností nedá se
žertovati. Povolíš-li prvnímu, musíš i druhému, a tak až k poslednímu; máš pak stejnou námahu,
abys zvítězil později, ačkoliv by ti bylo daleko prospělo zvítěziti hned na začátku. Duševní
odvaha přesahuje tělesnou sílu: jest to jeho meč, jenž stále jest zaražen v pochvě chytrosti,
připraven pro každou příležitost. Jest ochranou osoby: duševní slabost snižuje více než-li tělesná.
Mnozí mají neobyčejné vlastnosti, ale poněvadž jim schází srdce, žijí jako mrtví a konečně
utonou ve své nečinnosti. Ne bez úmyslu starostlivá příroda rozumně spojila ve včele sladkost
medu s ostrým žihadlem. Tělo má šlachy a kosti; proto také duch nebudiž samá poddajnost.
55. UMĚTI ČEKATI. Dokazuje to velikost srdce s bohatstvím, nejsme-li nikdy v
nedočkavém žáru, nejsme-li vášnivými. Nejdříve ovládejme sami sebe, pak budeme ovládati i
jiné. Teprve dlouhými prostorami času dostaneme se do středu příležitostí. Rozumná
zdrženlivost dává uzrávati správným, dlouho zatajovaným úmyslům. Berla času svede více než-li
železný kyj Herkulův. Bůh sám netrestá obuškem, nýbrž časem. Řečeno bylo kdysi veliké slovo:
Čas a já přijmem boj s jakoukoliv jinou dvojicí (Filip II.). Štěstí samo korunuje čekání velikostí
odměny.
56. ZACHOVATI DUCHAPŘÍTOMNOST. Tato vzniká ze šťastné rychlosti ducha.
Není pro ní nebezpečí ani neštěstí následkem její živosti a bdělosti. Mnozí přemýšlejí mnoho, a
potom propasou všecko: jiní zase dokážou všechno, aniž by mnoho uvažovali. Jsou
antiparastatičtí geniové, kteří teprve jsou-li v úzkých, nejlépe působí: jsou to jacísi obrové, kterým
se bez uvažování víc, s rozvahou nic nepodaří: co jim ihned nenapadne, nenaleznou: v jejich
hlavě není appelačního dvoru. Rychlí dojdou souhlasu, poněvadž dokazují veliké svoje
schopnosti: jemnost v přemýšlení a chytrost v jednání.
57. JISTĚJŠÍ JSOU UVAŽUJÍCÍ: co se dobře stává, stává se i dosti rychle. Co se odbude
na místě, to může býti tak na místě zničeno: co však má trvati věčnost, potřebuje také věčnost,
aby bylo provedeno. Pouze dokonalost platí a vše zdařilé trvá. Rozum a důkladnost tvoří
nesmrtelná díla. Co má velikou cenu, stojí mnoho. Vždyť i nejvzácnější kov jest nejtěžším.
58. UMĚTI SE PŘIZPŮSOBITI. Nemáme všem lidem stejně ukazovati svůj rozum, a
nikdy nevyvinovati více síly, než-li jest právě zapotřebí. Nic nemá býti rozhazováno, ani vědění,
ani jednání. Rozumný sokolník nevypustí nikdy více ptáků, než-li jest nezbytně k lovu zapotřebí.
Nepředpokládejme proto vždy všechno na obdiv: jinak nebude zítra nikoho, kdo by nás
obdivoval. Mějme vždy něco nového na skladě, abychom se tím zaskvěli. Neboť kdo každý den
něco nového odhaluje, udržuje tím zvědavost a nikdy nenajdou se hranice jeho velikých
schopností.
59. MYSLITI NA KONEC. Vstupujeme-li do domu štěstí branou jásotu, budeme ho na
druhém konci opouštěti branou nářku; a naopak. Proto máme vždy mysliti na konec a celou
svou bedlivost napnouti za tím cílem, abychom spíše šťastně odcházeli, než-li abychom klidili
10
potlesk při vystoupení na jeviště. Obyčejným osudem nešťastných je, že prožijí velmi šťastný
začátek, ale velmi tragický konec. Souhlasný potlesk luzy při vstupu není hlavní věcí, toho se
dostane každému, nýbrž všeobecný pocit, jenž se projeví po našem odchodu. Neboť jsou velmi
řídcí ti, kterých si lidé přejí nazpátek; málokteré provází štěstí až na práh: jak bývá zdvořilé vůči
přicházejícím, tak hrubé k odcházejícím.
60. ZDRAVÝ ÚSUDEK. Někteří rodí se chytrými: s touto předností ochrany sama sebe
jdou do studií a tak jest jim předem poskytnuta polovice cesty k úspěchu: když pak stáří a
zkušenost přivedou jejich rozum k úplné zralosti, pak dosáhnou úplného a zdravého úsudku. S
odporem pohlížejí na tvrdošíjné svéhlavosti jakéhokoliv druhu, co kazisvěty chytrosti, zvláště ve
státních záležitostech, jež k vůli veliké své důležitosti vyžadují naprosté jistoty. Takoví lidé
zasluhují, aby stáli u státního vesla, ať už k jeho řízení nebo co rádci.
61. NEJLEPŠÍ Z NEJLEPŠÍHO DRUHU: Je naprosto jediná přednost při množství a
růzností dokonalostí. Není velikého muže, jenž by v něčem nepřekonával ostatní. Prostřednost
nebývá předmětem obdivu. Největší dokonalost ve vynikajícím postavení může sama
pozvednouti nás ze zástupu obyčejného a přenésti v počet vyvolených. Býti vynikajícím v malém
postavení znamená něčím v čemsi, co jest málo: co je při tom příjemného, to vyváženo jest opět
neslavností. Konati nejlepší, a sice v nejznamenitějším druhu, to vtiskuje nám současně charakter
suverenity, vynucuje obdiv a dobývá srdcí.
62. UŽÍVATI DOBRÝCH NÁSTROJŮ. Někteří chtějí, aby ničemnost jejich nástrojů
sloužila k oslavení jich vlastního bystrozraku: jest to nebezpečné zadostiučinění, jež zasluhuje
potrestání osudem. Nikdy nezmenšila dokonalost ministrova velikost jeho pána. Naopak září
sláva zdařeného díla vždy zpět na hlavní příčinu, ovšem také naopak i hana. Fáma chytí se vždy
hlavní osoby, neboť neřekne nikdy: ten má špatné nebo dobré sluhy, nýbrž, ten byl dobrým
nebo špatným umělcem. Protož volme si své nástroje dobře, neboť položíme do jejich rukou
dobytí nesmrtelné slávy.
63. VELIKOU JEST SLÁVOU, BÝTI PRVNÍM SVÉHO DRUHU a zdvojnásobenou,
přistoupí-li k tomu výbornost. Velikou přednost má bankéř, jenž hraje s kartami v rukou, neboť
vyhraje, je-li partie rovnou. Mnohý byl by Fenixem ve svém oboru, kdyby nebyl měl předchůdců.
První svého druhu odnášejí si vždy majorát slávy, ostatním zůstanou zažalované alimenty: neboť
ať dělají cokoliv, nemohou smýti sprostou skvrnu, že jsou cesty k vyznamenání a sice tak, že
možné číhající nebezpečí vyvažují chytrostí. Novostí svého podniku nabyli moudří místa v
matrice velikých mužů. Mnozí chtějí býti raději prvními v druhé třídě nežli druhými v první.
64. DOBŘE SE VYPLÁCÍ CYHTROST VYHÝBATI SE ZLU A UŠETŘITI SI
NEPŘÍJEMNOSTI. Mnohým se opatrnost sama vyhýbá, neboť ona jest Lucidou štěstí a tím i
klidu a spokojenosti. Nemáme donášeti špatné pověsti, ještě méně pak je přijímati; nemáme jim
dovoliti vstupu není-li s nimi spojena prosba o pomoc. Někteří slyší rádi jen sladkosti a lichocení,
jiní pak jen roztrpčení vůči jiným; jiní zase nemohou žíti bez denního hněvu, jako Mithridat bez
jedu. Právě tak není pravidlem sebezachování udělati si nepříjemnost pro celý život, jen proto,
abychom jinému, a byť i nám stál sebe blíže, učinili službičku. Nikdy nemáme hřešiti proti
vlastnímu blahu, abychom se líbili tomu, jenž dává radu a vymyká se pak z jednání. A při každém
počinu, při němž by se jiným udělala radost a sobě samému zármutek jest vhodným pravidlem,
že jest lépe, když budou oni nyní zarmouceni, nežli abys se zarmoutil později ty sám a byl bez
pomoci.
65. VYBRANÝ VKUS. Jest schopen výchovy právě tak jako rozum. Čím více náhledů, tím
více požadavků a jsou-li splněny, tím větší požitek. Velikého ducha poznáme dle jeho
vznešených náklonností, neboť jeho velikou schopnost uspokojuje pouze velikost věcí.
Vznešené věci pro povýšené duchy jsou jako veliká sousta pro veliká ústa. Nejdokonalejší
obávají se jejich úsudku a nejjistější dokonalosti pozbývají svého klidu. Neboť jest velmi málo
věcí prvotřídní dokonalosti; proto jest také absolutní úcta velmi řídká. Neustálým stykem se vkus
sděluje a proto jest zvláštním štěstím stýkati se s lidmi dobrého vkusu. Na druhé straně však
nemáme zneužitím moudrosti dělati z toho řemeslo, a nebýt se vším nespokojenými; to jest
11
nanejvýše pošetilým extrémem a ještě odpornějším, vzniká-li z dělané affektace nebo z
náhodného rozladění. Někteří by chtěli, aby Bůh stvořil jiný svět s úplně jinými dokonalostmi,
aby vyhověl jejich hýřivé fantasii.
66. PAMATOVATI NA ŠŤASTNÉ VÝCHODISKO. Mnozí dávají více pozor na přísnou
správnost předpisů a prostředků k dosažení cíle, nežli na skutečné jeho dosažení; ale ve veřejném
mínění bude vždy převažovati hana nevykonaného díla uznání pečlivé námahy. Kdo zvítězil,
nepotřebuje klásti účtů. Podrobnosti ostatních okolností většina nevidí, nýbrž pouze úspěch
nebo neúspěch: proto neztratíme nikdy ani špetku na vážnosti dosáhneme-li svého cíle. Dobrý
konec pozlatí všechno, i kdyby sebe více proti nevhodným prostředkům mluvila nepřístojnost.
Neboť dnes umění spočívá v tom, že pracujeme proti pravidlům umění, není-li možno jinak
dosáhnouti úspěchu.
67. DÁVATI PŘEDNOST OBLÍBENÝM ÚŘADŮM. Většina věcí jest odvislá od cizího
uznání. Ocenění jest pro talenty tolik, jako západ pro květiny: dech a život. Jsou úřady a
zaměstnání, jež jsou všemi váženy a jiné, ač důležitější, jež netěší se takové oblibě. Ony těší se
všeobecné oblibě poněvadž jsou prováděny před očima všech, tyto pak, ač jsou samy v sobě
vzácnější a cennější zůstávají ve svém úkrytu nepovšimnuty, sice ctěny, avšak bez potlesku. Mezi
panovníky jsou vítězní proslavení; proto byli tak ctěni králové z Arragonu, jako válečníci,
dobyvatelé, velicí mužové. Nadaný muž má dáti přednost chváleným úřadům, jež jsou všemi
viditelny a jichž vliv působí na všechny; pak mu všeobecná obliba vymůže nesmrtelnou slávu.
68. VĚTŠÍ CENU MÁ PŮJČOVATI ROZUM NEŽLI PAMĚŤ: a to tím více, poněvadž
u této potřebujeme se pouze upamatovati, u onoho pak chápati. Mnozí opomíjejí věcí, na něž by
byl právě čas, poněvadž se jim ony právě nenaskytují; tu má rozhled přítelův přivésti je na stopu
vhodného. Jeden z největších duševních darů jest poskytovati ono, co jiný právě nutně
potřebuje. Poněvadž toho se často nedostává, nedokončují se věci, jež by byly jinak zdařilé. Sdílej
svoje světlo s jinými, kdo ho máš a ucházej se o ně, kdo ho potřebuješ; onen zdrženlivě, tento
pozorně. Nedávejme více nežli narážku: této jemnosti jest třeba, je-li prospěch nabádaného
někde v sázce. Ukažme svoji ochotu a pokračujme, žádá-li se toho někde. Máme-li jednou Ne,
pak hledejme i Ano, ale obratně. Neboť většiny věcí se nedosáhne proto, poněvadž nebyly
vůbec podniknuty.
69. NEODDÁVATI SE SPROSTÉ NÁLADOVOSTI. Velikým mužem jest ten, kdo
nedá na sebe nikdy působiti cizími dojmy. Pozorování sebe sama jest školou moudrosti. Znejme
svoji okamžitou náladu a konejme proti i pro ni opatření: ano, vrhněme se na protilehlý extrém,
abychom nalezli bod mezi přirozeným a umělým, kde na váze rozumu jazýček ukazuje rovnost.
Počátkem osobního polepšení jest sebepoznání. Jsou obludy rozladěnosti; vždy mají nějakou
choutku a tou se mění i náklonnost; a tak stále vlečeny na laně nějakého prokletého rozladění,
spočinou konečně právě na opačném konci. Tento vybočující sklon však nekazí pouze vůli,
nýbrž odvažuje se i na rozum. Jím bývají zcela rozvráceny chtění i poznání.
70. UMĚTI ODMÍTATI. Nesmíme kývati všem a na všechno. Toto jest právě tak
důležito, jako abychom uměli povolovati. Zvláště mocní mají na toto umění upjati pozornost,
neboť tu záleží velmi mnoho na způsobu jak. „Nikoliv“ jedné osoby bývá výše ceněno nežli
„ano“ mnohé jiné: neboť ozlacené Ne potěší a uspokojí daleko více nežli suché Ano. Jsou
mnozí, kteří mají stále v ústech Ne a tím každému všechno znechutí. „Nikoliv“ jest u nich vždy
prvním; a i když potom všechno povolí, není to již uznáváno, poněvadž napřed již to znechutili.
Nemáme nikdy naprosto všechno odmítnouti; neboť to znamená ztratiti žadatelovu odvislost od
nás. Nechejme mu vždy trochu naděje, aby si trpkost zápasu osladil. A konečně vyplňme
zdvořilostí mezeru, již náklonnost zanechala a místo činů dejme krásná slova. Ano a nikoliv jsou
rychle řečena, vyžádají však dlouhého přemýšlení.
71. NEBÝTI NESTEJNÝM. Neodporovati si ve svém chování, ani od přírody, ani z
affektace. Rozumný muž jest stále týmž, ve všech svých dokonalostech a udržuje si tím pověst
zručnosti; změny mohou u něho nastati pouze z vnějších důvodů nebo pro cizí zásluhy. Ve
věcech chytrosti jest změna šeredností. Jsou lidé, kteří jsou každý den jinačí. Dokonce i rozum
12
jich jest nestejný a ještě více vůle a tak i štěstí. Co jim včera bylo jasným Ano, to jest jim dnes
černým Ne. Tak pracují stále na úkor svého kreditu a zmatou představy jiných.
72. MUŽEM ROZHODNÉHO ČINU. Není ani tak škodlivým špatné provedení jako
nerozhodnost. Tekutá voda se nekazí až teprve když se zarazí. Jsou lidé rozhodnutí naprosto
neschopní, potřebující cizího popudu; což nevzniká u nich jen z pomatenosti síly úsudku, jež
pravidelně bývá u nich dosti jasná, jako spíše z nedostatku činorodé síly. Nalézati obtíže
dokazuje bystrozrakost; ještě větší však nalézti okliky k vyhnutí se jim. - Naproti tomu jsou
mnozí, které nepřivede nic v rozpaky: tito jsou narozeni pro nejvyšší místa, majíce obsáhlý
rozum a rozhodný charakter. Neboť jejich otevřená hlava podporuje průběh jednání a usnadňuje
zdar. Jsou hned se vším hotovi a zabývají-li se jedním světem, zbývá jim ještě dosti času pro
druhý. A dostanou-li dokonce peníz zálohy od štěstí, pak zasáhnou s tím větší bezpečností do
jednání.
73. VYUŽÍTI PŘEHLÉDNUTÍ. Tím si pomáhají chytří lidé ze zápletek. S malou
námahou vtipného obratu pomohou si častou z nejzapletenějšího labyrintu. Z nejtěžšího sporu
vyklouznou způsobně a s úsměvem v tváři. Největší vojevůdce naznával v tom svoji cenu. Tam
kde musíme něco odmítnouti, dovoleno užíti zdvořilé lsti převedením rozmluvy na jiný předmět:
a není větší jemnosti nežli nerozuměti.
74. NEBÝTI Z KAMENE. V nejobydlenějších obcích sídlí nejdivější zvířata.
Nepřístupnost jest chybou vznikající z neznalosti sama sebe: tu zaměňují se charakter se stavem;
ačkoliv i to není vhodnou cestou k dosažení všeobecné úcty, počínáme-li tím, že si všechny
rozhněváme. Takový nepřístupný zarytec jest podíváním pro bohy; stále vzteklý a posedlý svou
vzdorovitou inhumanitou. Odvislí, jichž krutý osud žádá, aby s ním mluvili, vstupují k němu
vyzbrojeni jsouce jako k boji s tygrem opatrností a plni strachu. Takoví lidé uměli se všem
zalíbiti, aby dosáhli nynějšího postavení; a nyní, když ho dosáhli, hledí se odškodniti tím, že
jednají tak, že jsou všemi nenáviděni. Mocí svého úřadu mají tu býti pro mnohé, nejsou však pro
nikoho, buď svým vzdorem nebo hrdostí. Jemným potrestáním pro ně jest, že je necháváme bez
povšimnutí a tím je zbavujeme styku s lidmi a tak i chytrosti.
75. VYVOLITI SI HRDINNÝ VZOR, více k závodění nežli k napodobování. Jsou vzory
velikosti, živé knihy cti. Každý ať si představí velikána ve svém oboru, ne aby ho napodoboval,
nýbrž aby jím byl poháněn k činnosti. Alexander neplakal u hrobu Achillona nad jeho smrtí,
nýbrž nad sebou, že se jeho sláva ještě tak na světě nerozšířila. Nic tak nebudí v srdci
ctižádostivost jako hlásání cizí slávy. Právě to, co závistiví šlapou k zemi povzbuzuje povahy
ušlechtilé.
76. NE VŽDY ŽERTOVATI. Rozum muže projevuje se vážností, jež proto přináší více
cti nežli vtipnost. Kdo stále žertuje, není mužem vážné práce. Stojí na stejném stupni se lhářem,
poněvadž oběma se nevěří z toho důvodu, že se obáváme u jednoho lži, u druhého vtipkování.
Nikdy nevíme mluví-li rozumně, což je totéž jako kdyby nemluvil vůbec. Nic není
nevhodnějšího, nad stále zesměšňování vážného. Mnozí nabývají pověsti vtipných hlav, platíce
tak draze na úkor své pověsti co chytré hlavy. Chvilka moudrého smí náležeti žertům, většina
času pak vážnosti.
77. UMĚNÍ VŠEMU SE PŘIZPŮSOBITI: chytrý Proteus: učený s učenými, svatý se
svatými. Velikým jest uměním všechny si nakloniti. Neboť souhlas získává blahovůli. Pozorujme
povahy a přizpůsobujme svoji náladu cizím. Dejme se strhnouti s vážností i s joviálnosti
přetvařujeme-li se současně i politicky. Zvláště odvislé osoby potřebují nutně tohoto umění. Jeho
veliká jemnost však vyžaduje mnoho talentu; méně těžkou připadati bude muži, jehož hlava ve
znalostech a jeho vkus v náklonnostech jest mnohostranný.
78. UMĚNÍ V PODNIKÁNÍ. Hloupost vpadá vždy dovnitř otevřenými dveřmi, neboť
všichni hlupáci jsou pobláznění. Tato hňupství, pro které opomíjejí učiniti nutné opatření, činí je
později bezcitnými vůči haně a nezdaru. Naproti tomu dávají se chytří do díla s největší
opatrností. Jejich špehy jsou pozorování a bdělost. Tyto jdou zkoumavě do předu, aby jich pán
mohl vystoupiti bez nebezpečenství. Každá ztřeštěnost jest chytrostí odsouzena k zániku; i když
13
někdy štěstí je jí milostivo. Kupředu nutno kráčeti zdrženlivě, možno že čeká někde hluboká
propast. Chytrost jdiž s jemnými tykadly napřed, až opatrnost nabude pevné půdy. Dnes
vyskytují se v lidské společnosti ohromné propasti. Za každým krokem nutno používati olovnice.
79. JOVIÁLNÍ POVAHA. Zdrženlivost je dar, nikoliv chyba. Gram čipernosti koření víc.
I největší mužové časem provádí frašky a to je činí u všech lidí oblíbenými; nikdy však při tom
neztratí ohledů na chytrost, nikdy pozor na slušnost. Jiní zase pomáhají si žertem nejkratší cestou
z nesnází, neboť jsou věci, jež nutno pokládati za žert, a často jsou to ony, které druzí mínili
nejvážněji. Tím ukazujeme mírumilovnost, která dobývá všech srdcí.
80. OPATRNOST PŘI INFORMACÍCH. Žijeme ve znamení informací. Jest to nejmenší
to co vidíme. Žijeme z důvěry a víry: Ucho jest však vedlejšími dveřmi pravdy, hlavními však lži.
Pravda bývá pravidelně viděna, jenom zřídka slyšena. Zřídka dostane se k nám čistá a
nezfalšovaná, nejméně tehdy, přichází-li zdaleka. Tu mívá vždy příchuť affektů, jimiž musila
projíti. Vášeň zbarví všechno, čeho se dotkne, svými barvami, hned příznivě, hned nepříznivě.
Jde vždy za účelem určitého dojmu; proto propůjčujeme svoje ucho chvále s největší opatrností a
ještě s větší haně. V této věci opatrnosti nezbývá, abychom vychutnali úmysl zprostředkovatele a
napřed již věděli, kterou nohou vykročí. Pečlivé uvážení budiž sítem přehnaného a falešného.
81. OBNOVOVATI SVŮJ LESK. To jest privilegiem fenixovým. Dokonalosti zestárnou
a s nimi i sláva: prostřední novost často vytlačí sebedokonalejší věc, jež zastarala. Proto hleďme
se znovuzroditi; ve statečnosti, v geniálnosti, ve štěstí, ve všem. Vystupme s novými, jasnými
věcmi a vycházejme jako slunce stále znovu. Střídejme také jeviště svého lesku, aby zde vzbudilo
postrádání, touhu onde pak novost, souhlas.
82. NEVYPRÁZDNITI POHÁR DO DNA, zla ani dobra. Mudřec (Aristoteles) pokládá
zdrženlivost za uhelný kámen moudrosti. Největší právo stane se bezprávím, a vymačkáme-li
meruňku až do konce, sladkost se změní v trpkost. Ani v požitku nejděme do krajnosti.
Dokonce i duch se otupí, napíná-li se až k mezím a kdo dojí příliš surovým způsobem dostane
krev místo mléka.
83. DOVOLITI SI ODPUSTITELNÉ CHYBY, neboť lehkomyslnost bývá časem
největším doporučením talentů. Závist budí podlý a surový ostracismus. Naprosté dokonalosti
přičte se za chybu, že nemá vady, a bude zcela dokonalé odsouzeno. Skvrna hledá se třeba jen
pro vlastní utěšení. Hana stíhá právě tak jako blesk nejvyšší výkony. Proto nechť spí Homer
časem; affektujme několik lehkomyslností, ať v geniálnosti nebo statečnosti - nikdy však v
chytrosti - abychom uklidnili nepřízeň, aby nepukla jedovatostí. Házejme zášti tak jako býkovi
svůj plášť, abychom zachránili nesmrtelnost.
84. MÍTI UŽITEK Z NEPŘÁTEL. Musíme se naučiti chápati věci za rukojeť, ne za ostří,
kde zraňují, nejvíce však rejdy nepřátel. Chytráku pomohou jeho nepřátelé více nežli hloupému
jeho přátelé. Nepřejícnost urovnává často hory obtíží, s nimiž by si přízeň nedala práce. Mnohým
dali velikost jen jejich nepřátelé. Nebezpečnější nežli zášť jest lichocení, poněvadž zakrývá
skvrny, které ona vyhlazuje. Chytrák udělá si z hněvu zrcadlo, jež jest věrnější nežli přátelství a
varuje se před chybami, nebo se polepší, aby nebyl pomlouván. Neboť opatrnost stává se
velikou, jestliže sočení a nepřízeň jsou sousedy.
85. NEBÝTI MANILLOU. Chybou vší dokonalosti jest, že přílišné užívání vede k
zneužití. A právě bažení všech v tom směru vede konečně ku všeobecnému zošklivení. Nehoditi
se k ničemu jest velikým neštěstím, větším však ještě chtíti se hoditi ke všemu. Takoví lidé
prohrávají stálým vyhráváním a zprotiví se konečně všem, kteří je dříve obdivovali. Tito
manillové využitkují na sobě každou dokonalost a když přestanou platiti za zvláštní, bývá jimi
opovrhováno jako sprostými. Jediným prostředkem proti tomuto extrému jest mírnění se ve
svém blýskání, nadbytek budiž v dokonalosti samé, v projevování téže mírnost však. Čím více
pochodeň hoří, tím více umenšuje a zkracuje její trvání. Skoupost v ukazování se má za odměnu
zvýšenou cenu.
86. PŘEDEJÍTI POMLUVÁM. Mnoho lidí má mnoho hlav a proto také mnoho očí k
nepřízni a mnoho jazyků k pomlouvání. I největší vážnost může se trpěti tím, že jí za zády
14
vznikne pomluva a stane-li se tato dokonce sprostou přezdívkou, může se státi i hrobem cti.
Příčinou k tomu zavdává pravidelně nějaká nápadná chybička, směšná nepřístojnost, jako
obyčejně podobné věci jsou vhodnou látkou ke klepaření. Často však jest to také zlomyslnost
jednotlivců, jež pak přivodí všeobecnou zlobu rozvratu. Neboť jsou hříšné huby, které mohou
zničiti dobré semeno rychleji vtipem, nežli v tvář vmetenou drzou předhůzkou. Snadno se
dostaneme do špatné pověsti, poněvadž zlému se lehko věří; očistiti se však jest velmi těžko.
Chytrý muž vyhýbá se takovým nehodám a proti nestydatosti luzy postaví svoji bedlivost: neboť
snadnější jest zabrániti škodě nežli ji později napraviti.
87. VZDĚLÁNÍ A ELEGANCE. Člověk rodí se barbarem a pouze vzdělání osvobozuje
ho od bestiality. Vzdělání dělá muže a to tím víc, čím jest vyšším. Proto mohlo Řecko nazývati
celý ostatní svět barbary. Nevědomost jest velmi surová, neboť nic tak nezušlechťuje jako
vědění. Ale vědění samo jest neohrabané, je-li bez elegance. Netoliko však naše vědění musí býti
elegantní, nýbrž i naše chtění a zejména řeč. Jsou lidé přirozené elegance vnější i vnitřní jemnosti
v myšlénkách, řečech, výzdobě těla, které možno srovnati s kůrou, jako talenty ducha s plody.
Jiní naproti tomu jsou neotesanci, tak že všecky jejich někdy i vynikající a znamenité vlastnosti,
jsou znehodnocovány nesnesitelnou, barbarskou neohrabaností.
88. VYSTUPOVÁNÍ BUDIŽ VZNEŠENÉ, VYVÝŠENOST ŽÁDOUCNA. Veliký muž
nemá býti ve svém jednání malicherným. Nikdy nemá se v záležitostech jíti příliš daleko do
jednotlivostí, nejméně pak tehdy, jsou-li nepříjemné. Ačkoliv jest předností, příležitostně všeho si
všimnouti, není jí, chtít všecko úmyslně vyšetřovati. Obyčejně dávejme se do díla s ušlechtilou
všeobecností, jež náleží k vznešeným způsobům. Při ovládání jiných je hlavní věcí nedati svůj
úmysl prohlédnouti. Nechme bez povšimnutí vyříditi si většinu věcí mezi svými přáteli a zejména
nepřáteli. Každá nezřízenost je odpornou a nejvíce u nepříjemných věcí. Opětovně a stále zase
vraceti se k jedné mrzutosti je jistě potřeštěnost. Vystupování každého potká se s takovým
účinkem, jaký odpovídá jeho srdci a jeho rozumu.
89. ZNÁTI SAMA SEBE, své úmysly, ducha, úsudek a náklonnosti. Nikdo nemůže býti
pánem sama sebe dokud si sám neporozuměl. Jsou sice zrcadla pro obličej, nikoliv však pro duši,
a protož je nahraď rozumně přemítáním o sobě; zapomeňme na náš zevnější obraz, ale stále
vizme svůj vnitřní, abychom ho mohli zdokonalovati a zlepšovati. Učme se znáti síly svého
rozumu a jeho jemnost pro své podniky. Podrobme prohlídce jeho odvahu a podnikavost v
obchodech. Poznejme celou jeho hloubku a uvažujme o všech jeho schopnostech a jak jich
použíti.
90. UMĚNÍ DLOUHO ŽÍTI. Dobře žíti. Dvě věci se životem rychle zúčtují: hloupost a
nedbalost. Jedni ho ztrácejí, poněvadž k jeho zachování jim schází rozum a druzí k tomu nemají
vůle. Jako ctnost jest svou vlastní odměnou, tak hřích svým vlastním trestem. Kdo pilně hříchu
holduje, skončí brzo v obém smyslu; kdo však za ctností pílí - nikdy. Neposkvrněnost duše
sděluje se tělu. Řádný život není pouze intensivním, nýbrž bude i extensivně dlouhým.
91. NIKDY SE NEDÁVEJME DO DÍLA S POCHYBNOSTMI O OPATRNOSTI.
Pouhá obava jednajícího před nezdarem - stává se plným přesvědčením o něm u diváka, zvláště
je-li sokem. Když již v prvním žáru podniku úsudek vysloví pochybnosti, pronese později ve
vášně prostém stavu kletbu naprosté hlouposti. Jednání, o nichž se z opatrnosti pochybujeme
jsou nebezpečná a lepší by bylo jich zanechati. Chytrost nepouští se do pravděpodobnosti,
neboť kráčí vždy jen jasným světlem rozumu. Jak má skončiti dobře podnik, jehož návrh obava
již odsoudila. I když nejpromyšlenější. Nemine discrepantem našeho nitra potvrzená rozhodnutí
mají nešťastný konec - co mohou očekávati ti, kteří při nerozhodném a kolísajícím úsudku zlo
augurujícím tušením již byli před nezdarem varováni?
92. NADBYTEČNÉ ROZUMOVÁNÍ. Myslím ve všem. První a hlavní pravidlo jednání a
mluvení, tím nutnější, čím naše postavení vyšší, jest, že gram chytrosti jest lepší nežli cent
šťouravosti. Při tom kráčíme bezpečně: sice bez hlasitého souhlasu, třebaže pověst chytrosti jest
triumfem slávy. To ale dostačuje úplně chytrým, jichž úsudek jest zkušebním kamenem
zdařených činů.
15
93. UNIVERSÁLNOST. Muž, jenž spojuje v sobě všechny dokonalosti, platí za mnohé.
Tím pak, že po částech z nich sdílí svému okolí, okrašluje život. Změna s dokonalostí poskytuje
nejlepší zábavu. Velikým jest uměním vše dobré si osvojiti. A poněvadž pak příroda z člověka
postavíc ho tak vysoko udělala soujem celého svého tvoření: nechť tedy také umění učiní ho
malým světem, cvičením a vzděláním rozumu a vkusu.
94. NEZBADATELNOST SCHOPNOSTÍ. Chytrý vyvaruje se toho, aby jeho vědění a
mohoucnost byly poznány až ke dnu, chce-li býti všemi ctěn. Připouští, aby byl poznán, nikoliv
však, aby byl probádán. Nikdo nesmí dojíti až k hranicím jeho schopností, k vůli očividnému
nebezpečí zklamání. Nedejme nikomu příležitosti, aby došel až k našim základům. Neboť větší
úctu vzbuzují domněnky a nejistota o rozsahu talentů jednotlivce, nežli bezpečná jistota o jich
velikosti, byť byla tato sebe větší.
95. STÁLE OŽIVOVATI OČEKÁVÁNÍ. Musíme je stále drážditi. Mnoho slibuje ještě
více a nejskvělejší čin oznamuje ještě skvělejší. Nesmíme vsaditi hned svoje jmění na první kartu.
Velmi uměleckým trikem jest umírňování se v užívání svých sil a vědění, tak že možno vždy více
a více uspokojovati očekávání.
96. BÝTI VŽDY NA STRÁŽI PŘED SEBOU SAMÝM. To jest trůnem rozumu,
základním kamenem opatrnosti a pomocí toho podaří se všecko velmi snadně. Tato opatrnost
jest darem nebes, jako první a největší, jest také nejvytouženější. Jest hlavním kusem zdroje a tak
důležitá, že schází-li, žádný jiný nedostatek nečiní muže tak neúplným, nýbrž buď jen lepším
nebo horším. Všechna životní jednání jsou odvislá od jejího vlivu a tato opatrnost jest žádoucná
ve všem. Neboť vše se musí díti s rozumem. Záleží v přirozené náklonnosti ku věcem rozumu
nejpřiměřenějším; jen tak se ve všech případech chopíme nejsprávnějšího.
97. POVĚST NABÝTI A SI ZACHOVATI: to jest užívání fámy. Pověsti lze jen
dosáhnouti, neboť vzniká jen ze znamenitých vlastností, a tyto jsou tak řídkými jako prostřední
četnými. Jakmile se jí však jednou dosáhne, možno ji snadno udržeti. Ukládá povinnosti, ale
působí ještě více. Stupňuje se pro vznešenost své příčiny a její sféry až k uctívání; tak nám
propůjčuje jakýsi druh majestátu. Přece však jen odůvodněná pověst jest nezničitelného trvání.
98. SVOJE CHTĚNÍ VÉSTI JEN V ŠIFROVANÉM PÍSMĚ. Vášně jsou brány duše.
Nejpraktičtějším věděním jest umění přetvářky. Kdo hraje s otevřenými kartami, vystavuje se
nebezpečí prohry. Zdrženlivost opatrného bojuje proti pozorování špehujícího: proti slídění
rysů, skrývání se sepií. Dokonce i náš vkus nemá znáti nikdo, abychom se s nimi nesrazili, ani v
odporu ani v lichocení.
99. PRAVDA A KLAM. Věci nepovažují se za to, co jsou, nýbrž za to, čím se zdají. Málo
jest těch, kteří pohlíží do nitra a mnoho oněch, kteří dají na zdání. Nedostačuje míti pravdu, ale
míti i zdání pravdy.
100. MUŽ BEZ PŘEDSUDKŮ. Býti dobrým křesťanem a filosofickým dvořanem, býti
jím, ale nezdáti se, nebo dokonce to affektovati. Filosofie není více v úctě a přece byla nejvyšším
zaměstnáním moudrých. Věda myslitelů ztratila všechnu úctu. Seneca zavedl ji v Římě. Po
nějakou dobu byla u dvora oblíbená, nyní jest však neslušností. A přece bylo odhalování
podvodu vždy stravou myslícího ducha, radostí poctivých.
101. POLOVICE SVĚTA VYSMÍVÁ SE DRUHÉ a blázni jsou všichni. Všechno jest
dobré a vše jest špatné, jak tomu chce většina. Čeho si jeden přeje, to druhý nenávidí.
Nesnesitelným bláznem jest však ten, kdo chce vše uspořádati dle svých představ. Neboť
dokonalosti nejsou odvisly od jediného souhlasu. Kolik hlav, tolik smyslů a každý jiný. Není
chyby, jež by neměla své ctitele a proto nesmíme ztráceti odvahu, jestliže se naše věci několika
lidem nelíbí, neboť nebude scházeti oněch, kteří si jich budou vážiti; neboť opět jiní to budou
zavrhovati. Měřítkem pravé spokojenosti jest souhlas slavných mužů a těch, kdo mají hlas v
tomto oboru. Nežijeme ani od jednoho hlasu, jedné módy nebo jednoho století.
102. MÍTI ŽALUDEK PRO VELIKÁ SOUSTA ŠTĚSTÍ. V těle chytrosti jest velmi
důležitou součástkou veliký žaludek, neboť velikost sestává z velikých dílů. Velmi šťastné
případy nepřivedou do rozpaků onoho, kdo jest hoden ještě větších. Co jest jiným přesycením,
16
jest ještě u jiných hladem. I dobrý pokrm způsobí mnohým svízele žaludku, poněvadž postava
jejich jest maličká a takoví k velikým úřadům nejsou ani zrozeni, ani vychováni. Jednají jako pod
vlivem jisté kyseliny, a z nezasloužené pocty stoupající výpary jim pomatou hlavu, čímž jsou na
vysokých místech ve stálém nebezpečí a mohou puknouti, poněvadž jejich štěstí nemá v nich
místa. Naproti tomu veliký muž má ukázati, že jest v něm ještě daleko více místa pro větší věci a
se zvláštní úzkostlivostí má se vyhýbati všemu, co by bylo známkou malého srdce.
103. KAŽDÝ BUĎ VE SVÉM DRUHU DŮSTOJNÝM. I když není králem, musí jeho
jednání býti přece královským v hranicích jeho vysokoleté a v každém postavení má
představovati krále zásluhami, i když není jím mocí. Neboť ono pravé královské spočívá v
neposkvrněnosti mravů. A proto nebude záviděti velikost ten, jenž sám by jí mohl sloužiti za
vzor. Zvláště však ti, kteří jsou trůnu blízcí, by si měli osvojiti pravou převahu a spíše v pravdě
královské vlastnosti nežli pouhý ceremoniel, neaffektovati pouhou nadutost, nýbrž přijati zase i
skutečnou vznešenost.
104. VYCÍTITI PULS ÚŘADŮ. Mistrnou znalostí, předpokládající pozornost. Některé
vyžadují odvahy, břitkého rozumu. Lépe možno zastávati ony, při nichž přijde na poctivost nežli
ony, při nichž jest nutna obratnost. K oněm netřeba více nežli spravedlivého charakteru; pro tyto
však nestačí ani všechna pozornost a horlivost. Namáhavým zaměstnáním jest ovládání lidí,
nejhorším pak bláznů a hlupáků. Dvojnásobného rozumu jest třeba u těch, kteří vůbec nemají
žádného. Nesnesitelnými však jsou úřady, jež vyžadují celého člověka v určených hodinách a při
určitém materiálu. Lepší jsou ony, jež nevyvolávají znechucení, poněvadž doplňují vážnost,
rozmanitost: neboť změna oživuje. Největší úcty požívají ony úřady, při nichž odvislost jest
menší nebo vzdálenější. Nejhorší však jsou ty, k vůli kterým musíme se potiti netoliko na tomto ,
nýbrž i na onom světě.
105. NEBÍTI OBTÍŽNÝM. Muž s jednou věcí a s jedinou řečí brzo se stane obtížným.
Krátkostí si nakloňujeme, an jest obchodům přiměřenější. Co jí schází na rozsahu doplňuje
zdvořilostí. Dobré, je-li krátké, jest dvojnásob dobré; a dokonce špatné, je-li ho málo, je méně
špatné. Quintessence jsou působivější nežli celá spousta. Jest také známou pravdou, že velmi
rozvláční lidé nemají mnoho rozumu, což se neprojevuje materiálním uspořádáním, nýbrž
formálnostmi myšlení. Jsou lidé, kteří jsou spíše na překážku nežli ku ozdobě světa, zbytečným
nábytkem, jejž každý z cesty odstrčí. Chytrák chraňž se býti obtížným, zvláště lidem velikým,
poněvadž ti vedou život příliš zaměstnaný a bylo by horším, rozhněvati si jednoho z nich, nežli
celý ostatní svět. Dobře řečené jest brzo řečeno.
106. NECHLUBITI SE SVÝM ŠTĚSTÍM. Urážlivější jest chlubiti se svým postavením a
stavem nežli osobními vlastnostmi. Každé roztahování se jest nenáviděno; již závist sama o sobě
by měla dostačiti. Úcty pak tím méně dosáhneme čím více po ní bažíme, neboť jest závislá na
mínění jiných lidí a proto nemožno si ji vzíti, nýbrž od ostatních ji získati a na ni vyčkati. Vysoké
úřady vyžadují ve svém vykonávání přiměřenou vážnost, bez níž nemohou býti plně zastávány.
Proto udržujme vážnost, jíž jest třeba, abychom mohli svoje povinnosti vykonávati.
Nevynucujme si vzdávání pocty, ovšem ale podporujme je. Kdo svým úřadem příliš se vypíná,
prozrazuje tím, že ho nezasluhuje a že tento čestný úřad jest příliš těžký pro jeho bedra. Chcemeli
se uplatniti, stane se to spíše znamenitostí talentů, nežli s nahodilými odznaky. Sama krále
máme více ctíti k vůli jeho osobním vlastnostem nežli k vůli vnějšímu panství.
107. NEDÁVATI NAJEVO SEBEUSPOKOJENÍ. Nemáme býti sami se sebou ani
nespokojenými, neboť to by byla malomyslnost, ani spokojenými, nebo to by byla hloupost.
Spokojenost taková vzniká obyčejně z neznalosti a stane se blažeností nerozumu, jež snad není
bez příjemností, avšak nepodporuje naši pověst a vážnost. Poněvadž takoví lidé nejsou schopni
uznati nekonečně vyšší dokonalosti jiných, uspokojují se nanejvýše jen nějakým nízkým
průměrným talentem. Nedůvěra jest vždy chytrá a kromě toho též prospěšná, jednak aby
předešla zlému ukončení věcí, anebo aby při něm se utěšila, neboť neštěstí nepřekvapí toho, kdo
se ho již obával. Také Homer spí někdy, a Alexandr spadl ze své výše a vystřízlivěl ze svých
omylů. Věci jsou odvislé od mnohých okolností a co jednomu někde a při určité příležitosti
17
připraví triumf, to se stane druhému hanbou. Mezitím spočívá pak nevyléčitelná hloupost v tom,
že nejprázdnější spokojenost se sebou samým vykvete v plný květ a dále bují svými výhonky.
108. NEJKRATŠÍ CESTOU K ÚPLNÉMU ZMUŽNĚNÍ JEST UMĚNÍ DRUŽNOSTI.
Obcování má rozhodující působení. Sdělují se mravy, vkus, nálada i duch, aniž bychom toho
pozorovali. Proto má se rychlý přidružiti k lepším; právě tak pak i ve všech duševních
vlastnostech, z čehož bez násilí, vznikne přiměřený stupeň dokonalosti. Jest velkou zručností
přizpůsobiti se náladě druhých. Záměna protiv krášlí, ba udržuje svět, a co přivozuje harmonii ve
fysickém světě, působí pak tím více v morálním. Neopomíjejme proto těchto chytrých ohledů při
volbě svých přátel a služebníků, neboť spojením extrémů nalezneme velmi vhodnou střední
cestu.
109. NEBÝTI ŽALOBNÍKEM. Jsou lidé chmurné povahy, kteří považují všechno za
zločin, ne z vášně, nýbrž z přirozeného pudu. Odsuzují celé svoje okolí, jedny za to, co vykonali
- ony pro to, co vykonají. To svědčí o kruté, ba podlé povaze. Obviňují s takovým přeháněním,
že s třísek nadělají trámy, aby jimi oči vyráželi. Všude jsou ukazňovatelé, kteří by chtěli i z Elysea
udělati robotárnu. Přistoupí-li k tomu ještě vášeň, pak ženou vše až na ostří nože. Naopak
vznešená povaha nalezne pro vše omluvu a když ne výslovně, tedy nepovšimnutím.
110. NEVYČKATI AŽ NAŠE SLUNCE ZAPADNE. Pravidlem mudrců jest opustiti
věci dříve, nežli nás opustí samy. Musíme uměti udělati triumf i ze svého vlastního konce.
Dokonce i slunce za jasného svitu ještě skryje se za mrak, abychom je neviděli zapadati a zůstali
v nejistotách zda zapadlo čili nic. Zavčas se vyhněme neštěstím, abychom nemusili zajíti hanbou.
Nevyčkávejme, až se svět k nám obrátí zády a ponese nás ku hrobu cítěním ještě živé, ale slávou
již mrtvé. Chytrák odvede včas do stáje svého závodního koně a nečeká, až dojde výsměchu,
klesnuv umořen uprostřed závodní dráhy. Krasavice má včas rozbíti svoje zrcadlo, aby později to
neudělala z hněvu, když ji vytrhne z jejího klamu.
111. MÍTI PŘÁTELE. Jest to druhým vezdejším životem. Každý přítel jest dobrý a
moudrý pro přítele a mezi druhy skončí všechno dobře. Každý platí za tolik, kolik chtějí ostatní;
aby však chtěli, musíme si získati jejich srdce a tím i jich jazyk. Není mocnějšího kouzla nežli
prokázaná laskavost a jest to nejlepším prostředkem ku nabytí přátel. Většina dobrého co máme
závisí od jiných. Musíme žíti buďto mezi přáteli nebo mezi nepřáteli. Každý den pokusme se
jednoho získati, ne hned za naprostého, ale přece nakloněného přítele; někteří pak, když snesou
připravenou zkoušku, zůstanou co skuteční.
112. ZÍSKATI SI LÁSKY A NÁKLONNOSTI: neboť dokonce i první a nejvyšší všech
příčin dává jim vznikati ve svých hlubokých úmyslech a nařizuje je. Prostřednictvím blahovůle
nabýváme příznivého mínění. Někteří tak se spoléhají na svou cenu, že opovrhují získáním
blahovůle. Ale zkušený člověk ví, že cesta k zásluhám sama, bez pomoci přízně jest příliš dlouhá.
Náklonnost vše usnadňuje a doplňuje. Ne vždy předpokládá dobré vlastnosti jako odvahu,
poctivost, učenost a dokonce chytrost; ne, ona jedná jako by tu již byly co něco samozřejmého;
naproti tomu nevidí nikdy ošklivé vady, poněvadž je nechce viděti. Povstává obyčejně ze
souhlasu, obyčejně materiálního, dále pak z povahy národní, příbuzenské, vlastenecké a úřední.
Vyššího druhu jest formální úcta, jest to blahovůle talentů, zavázanosti, slávy a zásluh. Celá obtíž
spočívá v získávání přízně, neboť udržení jest snadné. Možno však ji dosáhnouti a umějme ji pak
využitkovati.
113. VE ŠTĚSTÍ NEZAPOMÍNATI NA NEŠTĚSTÍ. Dobrým opatřením jest starati se v
létě o zimu a bez veliké námahy sbírati si zásoby. V dobách štěstí možno lacino získati
náklonnosti a nadbytek přátelství. Jest dobře zachovati si je pro doby neštěstí, kdy stávají se
velmi drahými. Udržujme si proto zásobu přátel a zavázaných: neboť si budeme velice vážiti
toho, čeho nyní nedbáme. Surové duše nemají přátel ani ve štěstí, a ježto ve štěstí žádných
neznají, nebudou je znáti ani v neštěstí.
114. NEBÝTI SPOLUUCHAZEČEM. Každý požadavek, proti němuž se ostatní staví,
škodí oblibě. Spoluuchazeči snaží se nás pomluviti, aby nás zastínili. Málo lidí provádí válku
poctivým způsobem. Sokové odkrývají chyby, na které shovívavost dávno zapomněla. Žár
18
zápasu přivolává k životu dávno zemřelou hanu a vyhrabává nejstarší hnilobu ze země.
Spoluucházení pomáhá si celým manifestem pohanění a neužívá pouze toho co smí, nýbrž
všeho, co může. A když pak často zbraně snižování nevedou k cíli, pak vyhledávají protivníci
nízké uspokojení pomstou a tak ji otřesou ovzduší, že prach zapomenutí odlétne se
zahanbujících událostí. Blahovolní byli vždy klidnými, a lidé slavní a úctyhodní blahovolnými.
115. ZVYKNOUTI SI NA CHYBY CHARAKTERU SVÝCH ZNÁMÝCH, právě tak
jako na ošklivé obličeje. Jest to nutné, kde jsme k nim poutáni povinnostmi. Jsou hrozné
charaktery, s nimiž nemožno žíti, avšak bez nich také ne. Proto jest nejlepší zvyknouti si
ponenáhlu na ně jako na ošklivé obličeje, abychom při nějaké hrozné události nepřišli úplně z
rozvahy. Po prvé vzbuzují hrůzu, ponenáhlu ztrácejí svoji odpornost a rozvaha dovede předejíti
nepříjemnostem, anebo je snášeti.
116. JEDNATI POUZE S LIDMI CTI A S CITEM PRO POVINNOSTI. S takovými
možno vstoupiti ve vzájemné závazky. Vlastní jejich čest jest nejlepší zárukou pro jejich chování
se dokonce i v nepříjemnostech. Jednají vždy s ohledem na svoji hodnost a proto je spor s
pravdymilovnými lidmi lepší nežli vítězství nad nepravdymilovnými. S vyvrhely není jistého
styku, poněvadž necítí závazku k právu, a proto nemůže býti mezi nimi pravého přátelství a
projevy jejich přátelství nejsou pravými i když se takovými zdají, poněvadž je nepodrobuje
čestnost; a nejraději se straníme lidí, jimž schází čest: Neboť kdo si jí neváží, neváží si ani ctnosti,
poněvadž čest jest trůnem spravedlnosti.
117. NEMLUVITI O SOBĚ. Buďto se chválíme; což jest samolibé, nebo se haníme, což
jest malicherné; a jak tím mluvčí prozrazuje hloupost, tak jest to posluchači nepříjemné. Když
jest možno tomu se vyhnouti i v obecném styku, tím více na vysokém místě, kde mluvíme ku
shromáždění, kde i nejmenší stín nerozumností platí za celou. Podobným hříchem proti chytrosti
jsou řeči o přítomných pro nebezpečí naraziti na dvojí úskalí: lichocení nebo hanu.
118. NABÝTI POVĚSTI ZDVOŘILÉHO ČLOVĚKA, neboť to již stačí, abychom se
stali oblíbenými. Zdvořilost jest hlavní částí vzdělání a jest jakýmsi druhem kouzelnictví, jež
dobývá všeobecné náklonnosti jako naopak neuctivost vzbuzuje všeobecné opovržení a odpor.
Vzniká-li z hrdosti, pak jest protivná, jestliže z hrubosti, opovržení hodnou. Zdvořilost může
býti příliš velikou nežli příliš malou, nikoliv však vůči všem, čímž by se stala nespravedlivou.
Mezi nepřáteli jest povinností, abychom ukázali svoji cenu. Zdvořilost stojí málo a pomáhá
mnoho; každý ctitel jest ctěn. Zdvořilost a čest mají před ostatními věcmi tu přednost, že vracejí
se tomu, kdo je prokazuje.
119. NEDĚLATI SE NENÁVIDĚNÝM. Nevyvolávejme nikdy odpor, neboť přijde
často sám - i bez pozvání dosti brzo. Mnozí opovrhují bez příčiny, aniž by věděli proč a k čemu.
Jejich nepřízeň předchází i naše předcházení se. Zlomyslnost naší přirozenost jest činnější a
rychlejší k cizí škodě nežli přirozený pud po vlastním prospěchu. Někteří si libují v tom, býti s
celým světem znepřáteleni, poněvadž rádi vidí a vzbuzují rozbroje. Jakmile nenávist zasadila
kořínky, pak těžko jest ji vykořeniti právě tak jako špatnou pověst. Lidé velikého rozumu jsou
obáváni, lidé zlého jazyka jsou v opovržení, mnoho si osobující jsou hnusní, vtipkaři přítěží a o
podivnůstkáře se nikdo nestará. Proto projevujeme úctu, abychom sami ji také klidili a
pamatujme, že býti ctěn je pokladem.
120. UMĚT ŽÍTI VE SVÉ DOBĚ. Dokonce i vědění musí býti dle módy a tam, kde není
v módě, spočívá právě celá věc v tom, že si hrajeme na nevědomého. Způsob myšlení a vkus
mění se dle dob. Nemysleme staromódně a mějme moderní vkus. V každém druhu má
rozhodující slovo vkus většiny: musíme se tedy dle něj nyní říditi a pokusiti se dovésti ho k vyšší
dokonalosti. Chytrák má se přizpůsobiti módě přítomnosti jak okrasou ducha tak i těla, i když se
mu předešlé zdá lepší. Pouze o dobrosrdečnosti neplatí toto životní pravidlo, neboť v každé
době máme býti ctnostnými. Dnes nechce svět o ctnosti ničeho věděti, o mluvení pravdy, o
dodržování slova, což vše se zdá věcí z jiných dob. Zdá se tu, že dobří lidé jsou jen zůstatkem
starých dob: ale jsou stále oblíbeni; nicméně však je jich málo, nejsou v módě a nejsou
napodobováni. Ó nešťastné století, v němž je ctnost neznámou a špatnost na denním pořádku! -
19
Chytráku žij jak můžeš, nemůžeš-li dle svého přání, a pokládej to, co ti osud udělil, za cennější,
nežli to co odepřel.
121. NEDĚLATI POVYK PRO NIC. Jako mnozí nadělají ze všeho klepů, tak jiní ze
všeho události. Mluví vždy o všem velmi důležitě, vše berou vážně a učiní z toho spor nebo
tajůplnou věc. Nepříjemné věci máme pouze zřídka bráti vážně, neboť tím se snadno v nevčas
dostaneme do zápletek. Jest velmi zvráceným, béřeme-li si k srdci to, co bychom měli dáti
větrům v šanc. Mnohé však věci, které byly skutečně vážnými, nestaly se ničím, poněvadž byly
opomenuty, a z jiných, jež nebyly ničím stalo se mnoho, poněvadž se jich lidé ujali. Na počátku
dá se všechno snadně odstraniti, později nikoliv. Často přivolá lék nemoc. A není nejšpatnější
životní zásadou: nechati na pokoji, nehasiti co nepálí.
122. ŘEČÍ I JEDNÁNÍM IMPONOVATI. Tím nabudeme všude brzo úcty a získáme
ihned náklonnosti. Imponující projevuje se ve všem, v obcování, řečech, pohledu, v
náklonnostech a dokonce v chůzi. Skutečně velikým jest vítězstvím ovládnutí srdcí. Nepovstává
z hloupé nadutosti, ani z nepříjemné nálady při zábavě, nýbrž spočívá na dobře založené
autoritě, jež vzniká z přirozené, zásluhami podporované převahy.
123. NEBÝTI AFFEKTOVANÝM. Čím více talentů máme, tím méně je affektujeme,
neboť to jest nejsprostším jich zmrzačováním. Affektace jest jiným tak odpornou, jako trapnou
tomu, kdo ji provádí! Neboť tento je mučedníkem věnované jí pozornosti a utrápí se
puntíčkářstvím. Nejznamenitější vlastnosti pykají za affektací svými zásluhami, poněvadž se zdá,
že tyto jsou uměle vyvolány, nepocházejíce od přírody; a všude se líbí přirozené více nežli umělé.
Vždy se má za to, že affektujícímu schází ony přednosti, které affektuje. Čím lépe nějakou věc
děláme, tím více musíme skrývati námahu na ni vynaloženou, aby se zdálo, že tato dokonalost
lehce prýští z přirozené naší povahy. Ale z obavy před afektovaností nesmíme také právě jí
dopustiti se tím, že affektujeme neaffektovanost. Chytrák neukáže, že zná svoje přednosti; neboť
právě to, že si jich sám nevšímá, cizího na ně upozorní. Dvojnásob velikým jest ten, kdo v sobě
pojí všechny dokonalosti, v mínění svém však žádnou neukazuje: a tak přijde k úspěchu právě
protilehlou stezkou.
124. PŘIVÉSTI TO TAK DALEKO, ABY SI NÁS STÝSKALI. Tak veliké obliby u lidí
nabudou pouze málokteří a když se jim zdaří dosíci toho i u rozumných, pak jest to veliké štěstí.
Při odchodu provázívá nás pravidelně vlažnost. Jsou však cesty, jimiž můžeme dosáhnouti co
odměny všeobecné lásky. Jednou z nich jest, jsme-li znamenitými ve svém úřadě pomocí svých
talentů a také v chování příjemni: vším tím stávají se naše přednosti nepostradatelnými, tak že
bude jasno, že úřad náš nás potřebuje více, než my úřad. Některým lidem dodává cti jejich
postavení; jiní zase dělají čest tomuto. Není však žádnou slávou, udělá-li nás znamenitými špatný
nástupce. Neboť tu nejsme, všeobecně řečeno vytouženi zpět, nýbrž pouze on jest v opovržení.
125. NEBÝTI REGISTREM CIZÍCH HŘÍCHŮ. Starati se příliš o cizí hanbu znamená,
že sami již máme poskvrněnou pověst. Mnozí by chtěli cizí hanbou zakrýti chyby vlastní nebo
dokonce je smýti; anebo hledají v tom útěchu, ale útěchu hlouposti. Nepříjemně zapáchá dech
těm, kteří slouží za kloaku špíny celého města. Kdo se nejvíc hrabe v takových věcech, nejvíce se
poskvrní. Málokteří jsou bez svých zvláštních chyb, jež spočívají v tom či onom; ale chyby méně
známých lidí jsou neznámy. Pozorný se varuje býti registrem hříchů, neboť to znamená býti
odporným patronem, bez srdce, třebaže živým.
126. HLOUPÝM NENÍ NIKTERAK TEN, KDO VYVEDE HLOUPOST, ALE TEN,
KDO JI PAK NEUMÍ ZAKRÝTI. Svoje náklonnosti máme chovati v tajnosti, a tím více své
chyby. Všichni lidé dopouštějí se chyb, ale s tím rozdílem, že chytří je ukrývají, hlupáci však ty,
které zamýšlejí teprve spáchati, již napřed nalhávají. Naše vážnost závisí více na udržování v
tajnosti nežli na jednání; neboť nisi caste tamen caute. Chyby velikých lidí jeví se jako zatmění
slunce. Dokonce i v přátelství platí výminka, že nesdělujeme svoje chyby svému příteli; ano,
kdyby to šlo, měli bychom je sami sobě zatajovati: ale tu nám může pomoci jiné životní pravidlo,
jež zní: dovésti zapomenout.
20
127. VZNEŠENÁ, VOLNÁ NENUCENOST VE VŠEM. Jest životem talentů, dechem
řečí, duší jednání, okrasou krásy. Všechny ostatní dokonalosti jsou ozdobou naší povahy; ona
však jest dokonalostí samou. Dokonce i v přemýšlení jest patrna. Ponejvíce jest darem přírody
samé a velmi málo závislá od vzdělání; neboť jest povýšena i nad vychování. Jest více než
lehkost, přechází až k odvaze, předpokládá pružnost a dodává dokonalosti. Bez ní jest každá
krása mrtvá, každá Gracie neobratná; převyšuje udatnost, chytrost, opatrnost, ba dokonce i
majestátnost. Jest jemným řidítkem jak jednání zkracovati, nebo ušlechtilým způsobem dostati se
z každé zápletky.
128. VELKOMYSLNOST jest prvním co žádáme od reka, poněvadž on rozohní se pro
velikost každého druhu. Zdokonaluje vkus, zvětšuje srdnatost, stupňuje sílu myšlení, zušlechťuje
povahu a zvyšuje pocit úctyhodnosti. Ať ji nalézáme u kohokoliv, vždy vzpřimuje jeho hlavu i
když nepříznivý osud někdy jeho snažení zničí; pak se prozradí, aby zazářila a rozšiřuje se nad
vůli, poněvadž jí bylo moci násilně odňato. Velkodušnost, šlechetnost a všechny rekovné
vlastnosti prýští z ní.
129. NIKDY NENAŘÍKATI. Nářek škodí vždy naší úctě. Slouží spíše k tomu, aby cizím
vášním dal ještě více odvahy, nežli aby nám zjednal soucitu; neboť posluchači ukazuje přímou
cestu k tomu, nad čím naříkáme a zpráva o první urážce jest omluvou druhé. Mnozí dávají svým
nářkem nad utrpěným zlem příležitost k novému, a tím, že hledají pomoc nebo útěchu vzbuzují
škodolibost a dokonce opovržení. Daleko političtějším jest chlubiti se projevenou přízní,
abychom jiné k témuž zavázali. Tím, že zmíníme se o vděku, který cítíme k nepřítomným,
vyzýváme přítomné, aby si též podobného získali a prodáváme tak vážnost, kterou máme k
druhému. Proto pozorný nezmíní se nikdy o zakusených nepříjemnostech nebo o vlastních
chybách, naopak však o úctě, které se těší. Tím si udržuje přátele, nepřátelům zamezuje přístup.
130. KONATI NĚCO A DÁTI SE VIDĚT. Věci neplatí za to, co jsou, nýbrž za to,
jakými se zdají. Dvojnásobnou cenu míti znamená dovésti svoji skutečnou cenu ukázati. Co
nevidíme, pro nás jako by tu ani nebylo. Ani právo samo neudrží svoji hodnotu, nezdá-li se býti
právem. Daleko větší jest počet klamaných než prozíravých. Klam převládá a věci jsou
posuzovány dle vnějšku: mnohé z nich však daleko se liší od toho, čím se zdají. Pěkný vnějšek
jest nejlepším doporučením vnitřní ceny.

 
Reklama