Choď na obsah Choď na menu
Reklama
Reklama
 


zrkadlo svetskej mudrosti 2 časť

20. 5. 2009

131. ŠLECHTICTVÍ DUCHA. Velkodušnost mysli, ušlechtilost ducha a krásné jich
projevování staví charakter do nejkrásnějšího světla. Toto šlechtictví povahy není každému
uděleno, neboť předpokládá velikého ducha. První úlohou jest mluviti dobře o nepříteli a ještě
lépe s ním jednati. V největším lesku objeví se má-li příležitost k pomstě. Nenechá si ji ujíti,
nýbrž ještě si ji zlepšuje, sahajíc, právě když jest nejvítěznější, k neočekávané velkodušnosti. A při
tom jest přece vždy politickým, ba dokonce okrasou státní chytrosti. Neaffektuje nikdy vítězství,
poněvadž neaffektuje vůbec nic. Dosáhne-li však zásluh, jeho velkodušnost je ukryje.
132. DVAKRÁT UVAŽOVATI. Appelovati o revisi poskytuje bezpečnost, zvláště
nejsme-li si v některé věci úplně jasni; pak nabýváme času, abychom při příštím kroku buďto
souhlasili nebo se zlepšili. Naskytují se nové důvody, jak rozhodnutí posíliti a je potvrditi. Jednáli
se o dávání, pak dodá daru větší cenu vědomí, že jest dáván s rozvahou, nežli radost z
rychlosti, neb dlouho vytoužená věc bývá nejvíce vážena. Je-li však nutno odmítati, pak
nabudeme času pro různý způsob, jak řekneme své Ne, aby nechutnalo tak trpce; a k tomu ještě
přistupuje, že po uklidnění prvního žáru chtění, při chladné krvi necítí odmítnutý tak snížení
vzniklé odepřením. Tomu však, kdo o něco prosí náhle a rychle, má se pomalu povolovati a
pozdě; neboť on jest lstí, kterou se měla obejíti naše pozornost.
133. LÉPE BÝTI BLÁZNEM SE VŠEMI, NEŽLI BÝTI SÁM ROZUMNÝM říkávají
politické hlavy. Neboť jsou-li jimi všichni, pak nejsme horší druhých, a jsme-li sami chytrými,
platíme za blázny. Tak důležito jest plouti po proudu. Někdy záleží největší vědění v
nevědomosti anebo affektaci téže. Nutno žíti spolu s ostatními a nevědomí tvoří většinu.
Bychom žili úplně sami, musíme se podobati buď bohům nebo zcela zvířeti. Přece však bych
21
přeměnil tento aforismus a řekl bych: lépe býti s ostatními chytrými nežli sám bláznem, neboť
někteří hledají originalitu v chimerách.
134. MÍTI PROSTŘEDKY K ŽIVOTU DVAKRÁT, čímž si zdvojnásobujeme pobyt
zde. Nemusíme býti odvisli od jediné věci, aniž omezeni pouze na jedinou, byť byla i sebe
zvláštnější. Vše musíme míti dvojnásobně, zvláště příčiny postupu, náklonnosti a požitku.
Vrtkavost měsíce jest nadměrná a je hranicí všeho stávajícího, zvláště však věcí odvislých od
lidské vůle, jež jest věcí velmi nejistou. Proti této nejistotě se chraňme stálou zásobou něčeho a
učiňme si hlavní životní zásadou, míti dvojnásobné prostředky dobrého a pohodlného. Jako nám
příroda dala nejdůležitější a úrazu nejvystavenější údy dvojmo, tak má učiniti umění i s tím, od
čeho závisíme.
135. NEBÝTI ODMLOUVAČEM, neboť jest to hloupé a odporné: proto vystupme proti
tomu s celou svojí chytrostí. Ovšem, někdy to svědčí o bystrozraku, nalézáme-li ve všem obtíže,
ale tvrdošíjnost v něm neujde výčitce nerozumu. Vrtkaví lidé udělají z mírné, příjemné zábavy
malou válku a stávají se tak spíše nepřáteli svých důvěrníků nežli ostatních, kteří se s nimi
nestýkají. V nejchutnějších soustech cítíme nejvíce kůstku, která je prostupuje a právě takovým je
i odpor v době zotavení. Odmlouvační lidé jsou nerozumní, kazí vše a jsou takřka jako vzrostlé
divé a zároveň hloupé zvíře.
136. V PROSTŘEDÍ SE IHNED DOBŘE USADITI a vycítiti ihned puls stavu věcí.
Mnozí bloudí rozvětvením neprospěšného přemýšlení, nebo křovisky unavujícího řečnění, aniž
by vystihli podstatu věci. Jdou stokráte kolem nějakého bodu, unaví sebe i jiné, nikdy však
nepřijdou věci na kloub. Povstává to z pomatených schopností pojmových, které se nemohou
vyvinouti. Ztrácejí čas a trpělivost s tím, co by měli nechat ležeti a obojí pak jim schází pro ono,
čeho si nevšimli.
137. CHYTRÁK MÁ DOSTAČITI SÁM SOBĚ. Diogenes, jenž byl sám sobě vším,
nosíval také svůj majetek s sebou. Může-li býti universálním přítelem Říma celý ostatní svět, pak
buďme sami sobě tímto přítelem a pak budeme také sto, žíti úplně sami. Koho bude ten muž
postrádati, jenž nezná většího rozumu a lepšího vkusu nežli svůj vlastní? Ten bude pak záviseti
jen sám na sobě, a nejvyšší blaženosti jest podobati se nejvyšší bytosti. Kdo dovede tak
osamoceně žíti, nepodobá se v ničem zvířeti, v mnohém mudrci a ve všem Bohu.
138. UMĚNÍ NECHATI VĚCI NA POKOJI: a to tím spíše, čím bouřlivěji burácejí vlny
veřejného a domácího života. V bouři lidského života jsou víry a vichry vášní; a tu jest velmi
dobře dostati se do klidného přístavného závětří. Často prostředky zhoršují zlo, a proto
nebraňme volnému běhu věcí, jak fysických tak morálních. Lékař potřebuje právě tolik učenosti,
má-li předepsati něco nebo nic, a často spočívá umění právě v tom, že nic neděláme proti zlu. K
upokojení bouře davů jest tu jistou cestou, odtáhnouti od průběhu věcí svoji ruku a sama bude
nám naň opět vložena. Včasné povolení zabezpečuje pozdější vítězství. Pramen se zakaluje i
malým přerušením, a nestane se jasným, staráme-li se oň, nýbrž ponecháme-li ho sobě samému.
Proti rozporu a zmatku jest nejlepším prostředkem, nechati je svému osudu: pak se uklidní samy
od sebe.
139. ZNÁTI SVÉ NEŠŤASTNÉ DNY; neboť jsou takové. V ty dny nic se nedaří, a i
když se hra změní, nepřízeň osudu zůstává. Dvěma hody musíme udělati zkoušku a vzdáliti se,
když zpozorujeme, že nemáme svůj den. Vše, i rozum je podroben změnám a nikdo není každou
hodinu chytrým. Ku správnému myšlení jest třeba právě tolik štěstí, jako ku napsání dobrého
dopisu. Každá dokonalost jest odvislá od časových period; i krása nemá vždy svůj den: chytrost
vypoví někdy službu, zabýváme-li se věcmi buď příliš mnoho, buď málo; a všechno, má-li dobře
dopadnouti, musí míti svůj den. Právě tak dopadne někomu vše špatně, někomu vše dobře a s
malou námahou. Tito nalézají již všechno hotovo, duch jest naladěn, nálada nejlepší a hvězda
štěstí září. Tu nutno uvědomiti si svoji přednost a neztratiti ani to nejmenší. Rozvážný muž však
neprohlásí k vůli jednomu nezdaru den za absolutně špatný nebo v opačném případě, šťastný.
Neboť ono může býti malým nedopatřením, toto pouze šťastnou náhodou.
22
140. V KAŽDÉ VĚCI NALÉZTI HNED SVÉ DOBRÉ. To jest štěstím dobrého vkusu.
Včela jde hned ku sladkosti pro svůj med a had k trpkosti pro svůj jed. Tak cílí vkus některých
hned za dobrým, jiných zase za zlým. Ve všem jest cosi dobrého, zvláště v knize, díle to
přemýšlení. Někteří ale mají tak nešťastnou povahu, že mezi tisíci dokonalostmi přijdou hned na
jedinou chybu, jež v nich vězí, haní ji pak a namlouvají si jen špatné o ní, jakoby byli sběrateli
výmětů a rozumu jiných: tak nahromadí si registr chyb, jenž jest spíše trestem špatné jejich volby,
nežli výsledkem jejich bystrozrakosti. Mají smutný život, poněvadž se otravují jen trpkostí, a
nejlepším jejich pokrmem jest nedokonalost. Šťastnějším je vkus ostatních, kteří mezi tisíci
chybami hned naleznou jedinou dokonalost, jež jest jím nápadnou.
141. NENAMLOUVATI SI. Málo pomáhá, líbíme-li se sami sobě, nelíbíme-li se jiným. A
pravidelně trestá všeobecné podceňování samolibou spokojenost. Kdo si sám tak příliš stačí,
neuspokojí nikdy ostatních. Mluviti, a zároveň si sám naslouchati, nejde dobře; a je-li
bláznovstvím mluviti sám k sobě, pak jest dvojitým, dáti si jinými naslouchati. Slabostí velikých
pánů jest, že říkají-li prsním tónem: „Já to povídám“, stávajíce se mučiteli posluchačů. Po každé
větě čekají na souhlas nebo lichocení a tak vyhánějí z mezí trpělivost posluchačů. Nadutci také
rádi mluvívají tam, kde jest dobrá ozvěna, a co jejich rozmluva pokračuje na kothurnu
samolibosti, stále jest jim pochlebiteli provoláváno hloupé: „dobře řečeno“.
142. NIKDY SE TVRDOŠÍJNĚ NESTAVĚTI NA HORŠÍ STRANU PROTO, ŽE
PROTIVNÍK SE POSTAVIL NA LEPŠÍ, neboť tu vstupujeme již poraženi na bojiště a proto
nutně budeme musiti odtáhnouti s pohanou; se špatnými zbraněmi nikdy nelze dobře bojovati.
Protivník byl chytrým, že nabyl převahy vyvolením si lepšího, druhý pak hloupým, že se chopil
špatnějšího, jen aby se proti němu mohl postaviti. Taková svéhlavost v činech přivede do ještě
větších nesnází, nežli ve slovech. Tvrdohlavci ukazují svoji sprostotu tím, že na vzdory se
pouštějí do sporu s pravdou a ze vzdoru na vlastní škodu bojují. Chytrák nepostaví se nikdy na
stranu vášně, nýbrž vždy na stranu práva, ať již se tam postavil co první, nebo teprve jako druhý,
uváživ, není-li něco ještě lepšího. Jestliže v posledním případě jest protivník hloupým, pak změní
svoji cestu a půjde protivnou, a následovně horší. A proto jest jediným prostředkem, jak ho
odehnati od lepšího, sám se ho rovněž chopiti: neboť z hlouposti je protivník opustí a pro
tvrdohlavost se ho takto zbavíme.
143. NESTÁVATI SE PARADOXNÍM Z OBAVY, ABYCHOM NEBYLI
TRIVIÁLNÍMI. Oba extrémy škodí naší vážnosti. Každé jednání, jež se příčí usedlosti jest již
příbuzno bláznovství. Paradox jest v určitém slova smyslu podvodem, klidit z počátku potlesk,
poněvadž překvapuje svoji novostí a pikantností; když však později zmizí klam a jeho vady se
objeví, pak vyhlíží velmi odporně. Jest jakýmsi druhem kejklířství a ve státních záležitostech
ruinou státu. Lidé, kteří nemohou cestami dokonalosti dokázati veliké činy, nebo nemohou se o
ně ani pokusiti, vrhnou se na paradoxy. Hlupáky bývají obdivováni, ale mnozí moudří lidé stávají
se na nich proroky. Dokazuje to zkaženost úsudku; a i když někdy to nespočívá na klamném,
tedy přece jen na nejistém, k největšímu nebezpečenství důležitých záležitostí.
144. VYRUKOVATI S CIZÍMI ZÁLEŽITOSTMI, ABYCHOM MOHLI USTOUPITI
SE SVÝMI. Jest to lstivým prostředkem k dosažení účelu: Ale sami křesťanští učitelé radí užívání
tohoto prostředku v nebeských záležitostech. Jest to důležitá přetvářka, neboť nastrčený
prospěch jest vnadidlem, jímž možno vésti cizí vůli; této se zdá, že její záležitost jest zastávána, a
přece jest tu sama pouze za tím účelem, aby razila cestu cizímu úmyslu. Nesmíme nikdy kráčeti
kupředu bez rozvahy, nejméně pak tam, kde jest půda nebezpečná. Dále také u lidí, jichž prvním
slovem bývá Ne, jest radno vyhnouti se tomuto výstřelu a zakrývati jim obtíže žádaného
souhlasu, ještě více ale tam, kde by toto obcházení věci mohli i jen tušiti. Tato rada náleží k
uvedené již radě „o druhém úmyslu“ (č. 13), jež obě vyžadují neobyčejné jemnosti.
145. NEUKAZOVATI BOLESTNÝ PRST, neboť takto bude všechno do něho bušiti.
Nenaříkati naň: neboť zlomyslnost útočí vždy tam, kde nějaká slabost bolí. Nic by nepomohlo,
kdybychom se hněvali: neboť to by zvýšilo pouze rozmar zábavy. Zlomyslnost plíží se kolem,
hledajíc chyby, jež by mohla odhaliti a bije pruty, aby vyzkoušela citlivost a bude tento pokus
23
tisíckráte opakovati, až nalezne zanícené místo. Pozorný nemá nikdy ukázati, že byl zasažen, a
neodhaluje nikdy dědičnou nebo osobní chybu. Neboť dokonce i osudu se někdy líbí, zarmoutiti
právě tam, kde to nejvíce bolí. Vždy dopadnou jeho rány na otevřenou ránu; proto neukazujme
ani co bolí, ani co těší, aby ono přestalo a toto zůstalo.
146. HLEDĚTI DO NITRA: neboť pak poznáme, že většina věcí vypadá úplně jinak
nežli se zdá, a klam nevědomosti počne mizeti, jakmile vnikneme hlouběji pod kůru až do nitra.
Ve všem předchází lež, táhnouc za sebou hlupáky na laně jich nevyléčitelné nízkosti. Pravda však
přichází vždy až na konec, pomalu kulhajíc, vedena časem. Proto si pro ni chytráci uschovají
druhou půli svých schopností, jichž nástroje nám naše společná matka moudře udělila
dvojnásob. Klam jest velmi povrchní a proto přijdou naň ihned ti, kteří jsou sami takovými.
Pravý a dobrý žije v samotě skryt, aby byl ještě více ctěn svými moudrými a chytrými.
147. NEBÝTI NEPŘÍSTUPNÝM. Nikde není tak dokonalým, aby někdy nepotřeboval
cizího připomenutí, nevyléčitelně nerozumný však jest ten, kdo nechce nikoho poslechnouti.
Dokonce i muž největší převahy má si všímati přátelských rad a i sama královská moc nemá
vylučovati vliv dobrého rádce. Jsou lidé ztracení, poněvadž jsou ke všemu uzavřeni: upadají do
zkázy, poněvadž se nikdo neodvažuje, aby je zadržel. I nejznamenitější má otevříti dveře
přátelství, jež se mu stane pomocí. Příteli nesmí býti bráněno, raditi bez ohledů, ba i haniti. Tuto
autoritu musí mu získati vysoká naše mínění o jeho věrnosti a rozumnosti. Na všechno však
netřeba bráti ohled, nebo snad všemu věřiti: ale v tajném nitru naší ostražitosti mějme věrné
zrcadlo v důvěrníku, jemuž nutno děkovati za dobré výstrahy a ochranu před omyly a za to si ho
vážiti.
148. UMĚNÍ BAVITI: neboť v něm pracuje celý muž. Žádné životní zaměstnání
nevyžaduje větší pozornosti; neboť právě proto, že jest nejvšednějším, budeme jím pozvednuti
nebo sraženi. Je-li třeba bedlivosti ku psaní dopisu, jenž jest uváženou a písemnou zábavou, - jak
mnohem více třeba tohoto umění k obyčejné zábavě, v níž musí se chytrost podrobiti
nepřipravované zkoušce. Zkušení vycítí puls duše na jazyku a proto pravil kdysi Sokrates: mluv,
ať tě vidím. Někteří se domnívají, že umění zábavy spočívá právě v tom, že není uměním,
poněvadž musí býti volnou a nevázanou jako oděv. Ovšem platí to o zábavě mezi důvěrnými
přáteli; vede-li se však s lidmi, vyžadujícími ohledů, musí býti obraznější, aby právě svědčila o
duševní náplni mluvícího. Abychom to dokázali, musíme se přizpůsobiti povaze a rozumu
spolumluvícího. Také neaffektujme kritiku slov, neboť pak budeme pokládáni za gramatikáře.
Tím méně nebuďme fiskalem myšlének, jinak všichni se budou vzdalovati obcování s námi a
každé sdělení bude příliš drahé. V řeči jest důležitější diskretnost nežli výmluvnost.
149. UMĚTI ZLO SVÉSTI NA JINÉ. Velikou lstí panujících jest míti štít proti hněvu a
zlovůli. Ona nevzniká, jak říkají zlomyslní, z neschopnosti, nýbrž z úmyslu daleko vyššího, totiž
míti někoho, na něhož by padla hana neúspěchu a trest všeobecné hany. Vše nemůže dopadnouti
dobře, aniž mohou býti všichni uspokojeni; a proto máme míti, byť i na škodu vlastní hrdosti,
zvláštní hromosvod, jenž by odnesl následky všech nešťastných podniků.
150. UMĚTI SVÝM VĚCEM DĚLATI REKLAMU. Vnitřní cena věci nepostačuje,
neboť všichni nevniknou až k jádru a nenahlédnou až do nitra. Spíše sbíhají se všichni tam, kde
jest již sběh lidu a utíkají tam, kam jdou ostatní. Veliká část umění spočívá v tom, že přivedeme
svoje věci ve vážnost bud vychvalováním, neboť chvála budí zvědavost, buď znamenitým
pojmenováním, které jest pro dobré mínění o nich velmi žádoucno. Nutno však při tom se
vyhýbati veškeré afektaci. Dále však všeobecným dráždidlem jest prohlášení, že naše věc jest
určena pouze pro moudré, neboť se za ně všichni pokládají, a kdyby snad ne, vzbudí se toto
přání ihned pocítěným nedostatkem. Naproti tomu však nesmíme nikdy doporučovati nějaký
předmět jako lehký nebo obyčejný, neboť tímto jest spíše snížen nežli uznáván. Neboť za
nezvyklým všichni pílí, poněvadž jest přitažlivějším pro vkus i pro rozum.
151. MYSLITI NAPŘED, dnes na zítřek a ještě na další dny. Neboť největší opatrností
jest, určiti si zvláštní hodiny pro starosti a uvažování. Pro uvažujícího není neštěstí a pro
pozorného není nebezpečí. Nemáme přemýšlení odkládati, až již vězíme v bahně až po krk,
24
nýbrž nutno to učiniti předem. Neboť opakovaným a zralým uvažováním předejdeme nejhorším
neštěstím. Poduška pod hlavou lože jest němou Sibyllou; neboť lépe jest se na rozhodnutí
vyspati, nežli později v bezesných nocech o něm, když již pozdě, přemýšleti. Mnozí jednají
napřed a přemýšlejí až po činu, což znamená, že již při počátku pamatují více na omluvu zlých
následků, nežli na to, by provedli své; jiní však nepřemýšlejí ani napřed ani potom. Celý život
moudrého však má býti neustálým přemýšlením, abychom neztratili pravou cestu. Opětovné
uvažování a opatrnost umožňují předem určiti běh našeho života.
152. NEDRUŽITI SE K TOMU, KDO NÁS ZASTIŇUJE, ať již tím, že stojí nad, nebo
pod námi. Větší přednosti bývají více ctěny a proto bude druhý hráti vždy hlavní úlohu a my
podružnou. A jsme-li přece poněkud ctěni, pak jest to pouze odpadek. Měsíc svítí tak dlouho,
dokud jest sám mezi hvězdami; jakmile se objeví slunce, stane se nepatrným a neviditelným.
Nedružme se tedy k tomu, jenž nás zatemňuje, nýbrž k tomu, jímž jsme povyšováni. Tímto
prostředkem mohla se zdáti krásnou chytrá Fabula u Martiala, vynikajíc září nad ošklivost a
nevkus oděvu svých průvodkyň. Právě tak ale zase nemáme se vystavovati nebezpečí k vůli
špatnému kumpánovi a nezaopatřovati vážnost osobě nehodné na úkor vlastní důstojnosti.
Vyvinujeme-li se teprve, pak se družme ku znamenitým; jako hotový muž však ku prostředním.
153. CHRAŇME SE VSTOUPITI TAM, KDE NUTNO UCPATI VELIKOU DÍRU.
Učiníme-li to však přece, pak musíme býti jisti, že překonáme svého předchůdce, neboť jemu se
vyrovnati vyžaduje již dvojnásobné hodnoty. Právě tak jako jest velmi chytráckým docíliti, aby
nešikovnost našeho nástupce způsobila, abychom byli žádáni zpět, tak zase máme naopak
opatrně zabrániti, aby nás náš předchůdce nezatemnil. Vyplniti velikou díru jest velmi obtížno,
neboť předešlé se zdá vždy lepším a dokonce vyrovnání se předchůdci nepostačuje, poněvadž
jeho předností je prvenství držení. Proto nutno přidati ještě nové přednosti, máme-li vypuditi
mínění po větší ceně někoho.
154. NE HNED VĚŘITI A NE HNED SE ZAMILOVATI. Znalost ducha jeví se
pomalostí víry. Lež jest velmi obyčejná a proto má býti víra neobyčejnou. Kdo se nechá
strhnouti, bývá později zahanben. Při tom však nemáme projeviti pochybování o výpovědi
jiných, poněvadž by to bylo nezdvořilým, ba urážlivým; pochybováním již činíme druhého
podvodníkem nebo podvedeným. Není tuto však ještě nejhorším zlem; ježto býti nevěřícím
prozrazuje samo již lháře. Neboť nevěřící trpí dvojím zlem, jednak že sám nikomu nevěří, jednak
že jemu není nikým uvěřeno. Posluchač má vždy moudře zamlčeti svůj úsudek, mluvící má se
však odvolati na onohož od nějž ho získal. Příbuzným druhem neopatrnosti jest lehkomyslné
propůjčování náklonnosti; neboť lže se netoliko slovy, nýbrž i skutky a tento druh klamání jest
daleko nebezpečnější.
155. UMĚNÍ ROZHNĚVATI SE. Je-li to možno, má rozumné sebeovládání zamezovati
drsné vybuchnutí. A rozumným to nebude ani zatěžko. Rozhněváme-li se však, pak budiž
prvním krokem, abychom dali najevo, že jsme rozhněváni, neboť tím ihned nastupuje nadvláda
rozumu nad affektem. Pak si vyměřme hranice, až kam má náš hněv sahati a dále za předurčení
nejděme ani krok. Touto uváženou chytrostí vzbuzujeme hněv uměle a zase ho dle potřeby
potlačujeme. Umějme dobře a v pravý čas zadržeti, neboť nejtěžším jest, v běhu se zastaviti.
Největším důkazem rozumu jest, zůstaneme-li rozvážnými při návalech bláznovství. Každá
přemrštěná vášeň jest odchýlením se od naší rozumné povahy. Při uvedené mistrovské
pozornosti však nepřijde rozumnost nikdy k úrazu a nepřekročí nikdy meze veliké obezřetnosti
vůči sobě samému. Bychom ovládali vášeň, musíme míti v rukou vždy uzdu pozornosti. Potom
možno říci, že jsme prvními mezi chytrými.
156. PŘÁTELÉ NAŠÍ VOLBY. Mají býti voleni teprve tehdy, když je rozum vyzkoušel a
měnivé štěstí utvrdilo, nikoliv pouze náklonností, nýbrž opatrností. Ačkoliv jest pro život
vskutku nejdůležitější, v tomto bodu pravidlo co nejlépe vystihnouti, přece se právě zde
vynakládá velmi málo péče. Pravidelně několik druhů přivede nám jejich vtíravost, několik pak
získáme náhodou. A přece jsme vždy posuzováni jen dle svých přátel. Neboť nikdy nepotrval
dlouho souhlas mezi moudrými i nevědomými. Dále pak, zalíbí-li se nám někdo, není to ještě
25
důkazem pevného přátelství, neboť taková náklonnost může vzniknouti spíše z kratochvíle,
zábavy, nežli z důvěry v jeho schopnosti. Jsou praví i nepraví přátelé: jedni k zábavě, druzí ku
plodnosti zdařilých myšlének a činů. Málo jest přátel osoby, více jest jich pro naše šťastné
poměry. Důkladná obezřetnost přítele pomůže nám více, nežli dobrá vůle mnohých, a proto si je
vybírejme velmi opatrně a ne náhodně. Chytrák dovede se vyhnouti mrzutostem; ale hloupý
přítel mu je sám přivodí. Také nepřejme svým přátelům příliš veliké štěstí, chceme-li je podržeti.
157. NEMÝLITI SE V OSOBÁCH, což jest nejsnadnějším a nejhorším klamem. Lepší
jest, jsme-li ošizeni v ceně nežli ve zboží. U lidí jest více, nežli u ostatních věcí třeba nahlédnouti
do nitra. Jest velmi rozdílno rozuměti věci a znáti lidi. Jest hlubokou filosofií poznávati povahy a
rozeznávati charaktery. Právě tak nutno, jako studovati knihy, jest třeba proniknouti lidmi.
158. UMĚNÍ VYUŽITKOVATI SVÝCH PŘÁTEL. Také při tom užívá chytrost svého
umění. Mnozí jsou nám prospěšnější vzdáleni nežli přítomni a naopak. Mnohý jest neschopen se
domluviti, znamenitý jest však v dopisování, neboť vzdálenost odnímá sílu chybám, jež by v
blízkosti byly nesnesitelnými. Ze svých přátel musíme míti netoliko zábavu, nýbrž i prospěch.
Neboť přítel musí míti tři vlastnosti, které jedni přikládají dobru, jiní věci: jednotnost, dobrotu a
pravdivost. Neboť přítel jest vším ve všem. Málokteří hodí se za dobré přátele a jejich počet se
ještě zmenšuje tím, že si je neumíme zvoliti. Uměti si je udržeti jest důležitější, nežli si je získati.
Vyhledávejme takové, kteří jimi mohou zůstati po delší dobu a jsou-li z počátku příliš novými,
pak se uklidněme tím, že také zestárnou. Ze všech nejlepší jsou ti, kteří mají nejvíce soli, i když
při zkoušce pálí žáha. Není tak pusté poušti, jako život bez přítele. Přátelství rozmnožuje dobro
a rozděluje zlo; jest jediným prostředkem proti neštěstí a jest volným dechem duše.
159. UMĚTI SNÁŠETI BLÁZNY. Moudří jsou vždy netrpěliví, neboť kdo zvětšuje svoje
vědění, zvětšuje při tom i svoji netrpělivost. Veliký rozhled těžko lze uspokojiti. Prvním životním
pravidlem, dle Epikteta, jest snášenlivost, v níž spočívá polovina moudrosti. Jsme-li však nuceni
snášeti všemožné druhy bláznovství, pak jest k tomu třeba veliké trpělivosti. Často musíme
nejvíce snášeti od oněch, od nichž jsme nejvíce odvislí; toť služebný cvik sebepřemáhání. Ze
snášenlivosti vyplývá největší mír, jenž jest štěstím světa. Kdo však nemá povahu náklonnou
trpělivosti, ať se raději věnuje sám sobě, bude-li vůbec moci snésti alespoň sebe.
160. DÁVATI NA SEBE POZOR V ŘEČI; jestliže se sokem, z opatrnosti, když s jinými,
ze slušnosti. Vždy jest dosti času, abychom něco dodali; nikdy však již k odvolání. Mluvme jako
v závěti; čím méně slov, tím méně sporu. Při věcech méně důležitých se cvičme pro důležité.
Tajůplnost má jakýsi božský nátěr. Kdo jest v řeči lehkomyslným, snadno bude přemožen nebo
předěšen.
161. ZNÁTI SVOJE ZAMILOVANÉ CHYBY. I nejdokonalejší člověk mívá chyby, a
buďto jest s nimi přímo zasnouben, nebo se s nimi tajně miluje. Často spočívají v duchu, a čím
tento jest větším, tím jsou i ony většími a tím nápadnějšími. Ne, že by je jejich majitel neznal, ale
on je miluje. Dvojí zlo: vášnivá náklonnost k chybám. Jsou skvrnami dokonalosti a tím
odpornější ostatním, čím více se ctiteli samému líbí. Tu platí pouze odvážné přemáhání se a
osvobození ostatních svých předností od takových vad. Neboť tyto jsou všem kamenem úrazu.
A když by měli druzí chváliti, co zaslouží obdivu, tu se u vady zastaví a pokud možno očerní
chybu ještě více za účelem zhanobení ostatních talentů.
162. UMĚTI TRIUMFOVATI NAD SOKY A PROTIVNÍKY. Nedostačuje pouze jimi
opovrhovati, ačkoliv jest to rozumné; nýbrž šlechetnost jest hlavní věcí. Nad chválu všech jest
povýšen onen, kdo dobře mluví o onom, jenž o něm mluvil špatně. Není rekovnější pomsty,
nežli osvědčení vloh a talentů, jež závistníky potírají a trýzní. Každý nový stupeň štěstí jest
pevnějším utažením smyčky na hrdle nepřejících a sláva protivníkova jest peklem pro soka. Jest
největším ze všech trestů, poněvadž připravuje ze štěstí jed. Závistník neumírá pouze jedenkráte,
nýbrž vždy, když zaslechne souhlasný potlesk pro toho, komu závidí. Nepomíjejícnost slávy
jednoho jest mírou trýzně druhého. Nekonečně žije onen pro čest, tento pro útrapu. Pozouny
slávy oznamují onomu nesmrtelnost, tomuto smrt provazem, nechce-li vyčkati tak dlouho, až ho
závist sežere.
26
163. Z MILOSRDENSTVÍ NAD NEŠŤASTNÍKEM NEPŘIVODITI NA SEBE JEHO
OSUD. Co jest jednomu neštěstím, to bývá často pro druhého nejšťastnější náhodou, neboť
nikdo by nemohl býti šťastným, kdyby mnoho jiných nebylo nešťastnými. Jest u nešťastníků
zvláštní, že snadno nabudou náklonnosti lidí, kteří svou zbytečnou náklonností chtějí pomáhati
jim odrážeti útoky osudu. Někdy vidíme, že osoba, jež nalézajíc se na vrcholu štěstí, byla všemi
opovrhována, jest v neštěstí všemi litována. Pomstychtivost vůči mocnému se změnila v
soustrast s padlým. Chytrák má však dávati vždy pozor, jak štěstěna míchá kartami. Jsou lidé,
kteří chodí pouze s nešťastníky, a ten, jemuž se včera vyhýbali jako šťastnému, druží se k nim
zítra jako nešťastník. To svědčí někdy sice o šlechetné mysli, nikoliv však o chytrosti.
164. POUŠTĚTI BUBLINY, abychom prozkoumali přijetí, jakého se věcem dostane,
zvláště těm, o jichž přijetí nebo zdaru jsme v pochybách. Možno se tak zajistiti dobrým
výsledkem a mimo to zachováme si stále volnost, buďto se do věci vážně pustiti, nebo ji nechati.
Tím způsobem zkoumáme přízeň, jíž se těšíme; pozorný pozná tak půdu pod nohama, což jest
nejdůležitějším opatřením před podáváním proseb v lásce a u vlády.
165. BÝTI POCTIVÝM PROTIVNÍKEM. Rozumný muž může býti přinucen, aby se stal
protivníkem, nikoli však ničemným protivníkem. Každý musí jednati dle toho, čím jest, nikoliv,
čím by ho chtěli učiniti. Ušlechtilost v boji se soky dochází pochvaly; bojujme tak, abychom
dosáhli uznání netoliko přemocí, nýbrž i způsobem jednání. Bídácké vítězství není slávou, spíše
porážkou. Ušlechtilost nabývá vždy převahy. Poctivý muž užívá vždy poctivých zbraní; k nim
nepatří však zbraně, získané v bývalém přátelství při počínající nenávisti, poněvadž nikdy
nemáme užívati dané důvěry k pomstě. Vše, co čpí po zradě, poskvrňuje dobré jméno. U lidí,
kteří si činí nároky na úctu, odpuzuje každá stopa nízkosti. Duševní ušlechtilost a zahazování se
musí býti od sebe vzdáleno na hony. Svoji slávu hledejme v tom, že kdyby na celém světě
vymřela ušlechtilost, velikomyslnost a věrnost, že by je bylo možno nalézti ještě v našich prsou.
166. ROZEZNÁVATI MUŽE SLOV OD MUŽE ČINŮ. Toto rozlišování vyžaduje
veliké přesnosti, právě tak jako při volbě přátel, osob a úřadů; neboť všechny věci jsou velmi
rozdílné. Ani dobrá slova, ani špatná díla jest již zlem; ani špatná slova, ani dobrá díla jest však
horším. Slova nemožno jísti, jsouť jako vítr; a ze zdvořilostí nemožno žíti, neboť jsou jenom
uctivým podvodem. Chytati ptáky se světlem jest právě oslepování. Domýšlivé možno krmiti
větrem. Slova mají býti zárukou a předchůdci činů a pak mají svoji cenu. Stromy nesoucí pouze
listí bez ovoce neliší se od jiných viditelnou známkou; nutno je znáti, jedny dobré jen ke stínu,
druhé k užitku.
167. UMĚTI SI POMOCI. Ve velikých nebezpečích není lepšího pomocníka nad udatné
srdce: a počíná-li toto oslabovati se, pak mu musí dopomoci sousední části. Obtíže mizí tomu,
kdo si umí pomoci. Není třeba zahoditi před osudem flintu do žita, neboť pak by se týž stal zcela
nesnesitelným. Někteří nepomáhají si vůbec ve svých nepříjemnostech a zdvojují je, neumějíce je
snášeti. Kdo se však zná, pomůže své slabosti rozvahou, a chytrý přemůže vše, i zlé souhvězdí.
168. NESTÁTI SE NESTVŮROU BLÁZNOVSTVÍ. Takovými jsou všichni domýšliví,
nadutí, tvrdohlaví, od svého mínění neodvratitelní, úšklebníci, šprýmaři, paradoxisti, sektáři a
pomatené hlavy všeho druhu; jsou všichni obludami nepřístojnosti. Ale každé znetvoření ducha
jest ošklivější nežli tělesné, poněvadž odporuje vyššímu duchu krásy. Kdo však má zabrániti tak
velikému a úplnému rozladění? Kde se nedostává velikého pozoru na sebe sama, nemůže býti
řeči o nějakém vedení: a na místě přemýšlení, s povážlivostí pozorujícího, cizí úštěpek nastupuje
klamavé holedbání si v domnělém souhlasu.
169. DÁVATI VÍCE POZOR NA TO, ABYCHOM NIKDY NECHYBYLI, NEŽLI
ABYCHOM STOKRÁTE TREFILI. Na zářící slunce se nikdo nepodívá, na zatmění však
každý. Hrubá kritika světa nebude s tebou účtovati to, co se ti zdařilo, nýbrž to, v čem jsi
pochybil. Odporná pomluva rozšiřuje špatnosti dále, nežli může dosáhnouti potlesk souhlasu.
Mnohé svět neznal dříve, dokud nezbloudil. Všechny znamenité činy muže dohromady
nedostačují, aby smazaly jedinou malou chybičku. Proto odvrat se každý od chybování a věz, že
vše, cos špatně udělal, bude ti závistníky připomínáno, nikoliv však dobré činy, jež jsi rozsel.
27
170. PŘI VŠEM MÍTI VŽDY NĚCO V RESERVĚ. Tím zajisťme si svůj význam. Při
každé příležitosti nemáme užívati hned všech svých schopností a sil. Také ve vědění nutno míti
první gardu. Tím zdvojnásobujeme svoje dokonalosti. Vždy nutno něco míti, kam bychom se
utekli v případě špatného výsledku. Doplňování znamená více nežli útok, poněvadž vyvyšuje
cenu a úctu. Chytrák dává se vždy dobře zabezpečen do díla. Také v tomto případě platí onen
pikantní paradoxon: Více jest polovice nežli celek (Hesiodus).
171. PŘÍZEŇ NESPOTŘEBOVATI. Velicí příznivci jsou pro veliké příležitosti. Velikou
důvěru nemáme spotřebovati v malých věcech, neboť to by znamenalo plýtvati cizí přízní. Svatá
kotva má býti zachována jen pro největší nebezpečí. Zneužíváme-li velikosti k malým věcem, co
nám pak zůstane? Nic nemá větší cenu nežli ochránce, a nic není dnes drahocennějším nežli
přízeň. Ta staví světy a boří je. Dokonce i duch ji může dáti nebo vzíti. Jak je příroda nakloněna
schopnostem a slávě moudrých, tak štěstí jejich slávě obyčejně závidí. Důležitější jest uchovati si
přízeň mocných nežli celý majetek.
172. NEPOUŠTĚTI SE DO PODNIKŮ S NĚKÝM, KDO NEMÁ CO ZTRATITI.
Neboť tu se pouštíme do nerovného boje. Druhý vystupuje bez starosti, neboť ztratil i stud, se
vším jest již hotov a nemá čeho by pozbyl. Proto pustí se do každé nepřístojnosti. Nikdy
nesmíme vydati drahocennou pověst hroznému nebezpečí, abychom ztratili tak námahu mnoha
let v pouhém okamžiku; neboť jediné hanlivé neštěstí je s to zničiti vše, co horký pot za celý
život vydřel. Muž cti a dobré pověsti chová se odmítavě, ježto může tolik ztratiti. Uvažuje o
vážnosti své a onoho druhého; pouští se do všeho jen opatrně a chová se co nejzdrženlivěji,
ježto jeho opatrnost již zavčas mu připravuje místo, kam by ustoupil, aby nebyla vážnost
poškozena. Neboť ani dobrým výsledkem nezachránil by to, co by mohl ztratiti již tím, že se
vysadil možnosti nezdaru.
173. NEBÝTI ZE SKLA V OBCOVÁNÍ, ZVLÁŠTĚ V PŘÁTELSTVÍ. Mnozí se rozbíjí
velmi snadno, čímž ukazují svůj nedostatek vytrvalosti. Sebe sama rozhořčují domnělými
urážkami a ostatní plní odporem. Utváření jejich povahy jest jemnější nežli jejich zraku,
poněvadž nesnesou dotyku ani žertem, ani vážně. Sebebezvýznamnější maličkost je uráží; není
třeba ani výpadu. Kdo se s nimi stýká, musí jednati s největší opatrností, míti stále ohledy na
jejich jemnost a dokonce pozorovati stále jejich tvář, poněvadž nejmenší neslušnost je pobuřuje.
Jsou to pravidelně velmi zvláštní lidé, otroci nálad, k vůli kterým vše házejí přes palubu, a stávají
se modláři domnělé cti. Naproti tomu povaha milujícího jest tvrdá a vytrvalá jako diamant a
proto možno nazvati amanta polovičním diamantem.
174. NEŽÍTI PŘÍLIŠ CHVATNĚ. Uměti užívati věcí, znamená uměti je rozdělovati.
Mnozí jsou dříve hotovi se svým štěstím nežli se svým životem. Kazí si své požitky, aniž by z
nich užili radosti; a potom by rádi obrátili, když zpozorují veliký svůj předskok. Jsou postilliony
života, přidávajíce ku všeobecnému rychlému toku života ještě vlastní úprk. Chtěli by v jediném
dni shltati, co nemohou ani v celém životě stráviti. Jsou vždy před radostmi života, prožívají již
příští léta a poněvadž jsou tak rychlými, budou brzo se vším hotovi. Dokonce i v žízni po vědění
máme znáti míru, abychom se nenaučili věcem, jež by bylo lépe neznati. Nutno prožíti více dnů
nežli radostí. Buďme pomalými v požívání, rychlými v činech. Neboť činy dokončujeme rádi,
nikoliv však požitky.
175. BÝTI MUŽEM PLNÝM OBSAHU: kdo jím jest, nenalezne zalíbení v oněch, kteří
jimi nejsou. Ubohou věcí jest vnější vzezření, není-li jeho základem vniterný obsah. Nejsou
celými lidmi všichni, kteří se jimi zdají; ba daleko spíše většina jich klame. Chimerami oplodnění
rodí podvody, při čemž bývají podporováni ostatními jim podobnými, kterým se nejistá věc,
která více, daleko více zamlouvá (třebaže hraničí s podvodem), nežli jistá, jež slibuje pravdu,
proto, že bývá malá. Na konec však jejich vzdušné zámky dojdou smutného konce, ježto byly
utvořeny bez pevného a jistého podkladu. Jeden podvod vyvolává nutně řadu jiných a protože
celá budova jest chimerická a ve vzduchu zbudovaná, musí nezbytně se zhroutiti k zemi. Chybně
založené věci nemají nikdy dlouhého trvání: již proto, že tolik slibují, musí se zdáti podezřelými,
jako to, co příliš mnoho dokazuje, nemůže býti nikterak správné.
28
176. MÍTI ROZHLED, ANEBO POSLOUCHATI TOHO, KDO JEJ MÁ. Bez rozumu
vlastního nebo vypůjčeného nemožno žíti. Ale mnozí nevědí, že nic nevědí a jiní se domnívají,
že vědí a nevědí nic. Choroby hlavy jsou nevyhojitelné a poněvadž nevědomí sami sebe neznají,
nehledají také toho, co jim chybí. Mnozí by se ještě stali moudrými, kdyby se nedomnívali, že
jimi již jsou. Odtud pochází, že, ačkoliv orakula moudrosti jsou řídká, přece jsou namnoze bez
zaměstnání, poněvadž se jich nikdo netáže na radu. Raděním se velikost nezmenšuje a
nedokazuje to nedostatek vlastních schopností: naopak, je důkazem schopností, že ví, kde hledati
dobrou radu. Uvažujme s rozumem, bychom nebyli poraženi nešťastným výsledkem.
177. ODMÍTATI DŮVĚRNOST V OBCOVÁNÍ. Nesmíme ji dovoliti ani sobě ani
jiným. Kdo si počíná důvěrně, ztrácí ihned převahu, kterou mu dává jeho bezvadnost, a v
důsledku toho také úctu. Hvězdy udržují proto svůj lesk, že nemají s námi ničeho společného.
Božství vynucuje si úctu. Každá rozvernost razí cestu znehodnocování. Platí to již o lidských
věcech, že čím více máme, tím méně si toho vážíme: neboť otevřené sdělení vytahuje na jasné
světlo nedokonalosti, které byly dosud kryty opatrností. Není radno s nikým býti důvěrným: ani s
vyššími, poněvadž jest to nebezpečné, ani s nižšími, poněvadž jest to nemístné; nejméně však s
hrubými lidmi, poněvadž z hlouposti jsou pobloudilými, a zneuznávají přízeň jim tak
poskytovanou, pokládajíce ji za naši povinnost k nim. Veliká společenskost souvisí úzce se
sprostností.
178. DŮVĚŘOVATI SVÉMU SRDCI, zvláště, je-li vyzkoušeno; nikdy mu pak
neodmítejme sluchu, poněvadž nám často prorokuje to, na čem nejvíce záleží. Jest to domácí
orakul. Mnozí byli zničeni tím, čeho se bez přestání báli. Co jim však pomohla bázeň, když jinak
o ni nedbali? Mnozí mají, jako velikou přednost své povahy, velmi opravdové srdce, jež je vždy
varuje a způsobuje poplach, hrozí-li neštěstí, proto, aby se mu předešlo. Svědčí to o hlouposti,
kráčíme-li vědomě vstříc nehodám; buď jak buď, vždy je máme překonati.
179. MLČENLIVOST JEST ZNAKEM SCHOPNÉ HLAVY. Hrudí bez tajemství jest
otevřený dopis. Kde jest hlubší základ, tam také tajemství leží hlouběji, neboť tam jest dosti
prostoru a hlubin, ve kterých mohou býti pohrouženy důležité věci. Mlčenlivost prýští z
mocného sebeovládání a pravým triumfem jest přemoci se v tomto ohledu. Kolika otevřeme své
nitro, tolika stáváme se poplatnými. Zdraví rozumu spočívá v umírněné náladě nitra. Nebezpečí,
s nimiž musí mlčenlivost bojovati, jsou různé pokusy okolí, odporování nám, v úmyslu svésti,
dráždění, aby se vyvolalo nějaké prozrazení. Při tom všem musí pozorný býti uzavřenějším nežli
kdy jindy. Nemusíme říkati to, co chceme učiniti; a to, co říkáme, nemusíme udělati.
180. NEJEDNATI NIKDY DLE TOHO, CO BY NYNÍ MĚL PROTIVNÍK KONATI.
Hlupák nevykoná nikdy to, co chytrý pokládá za nejvhodnější, poněvadž nevycítí nikdy to, co
jest vhodné. Je-li však poněkud chytrým, pak neudělá krok, který by mohl býti někým druhým
předvídán nebo připravován z téhož prostého důvodu. Nutno promysliti věci z obou hledisek,
pozorně na ně pohlížeti z obou stran a připravovati se ku dvojímu způsobu řešení. Úsudky jsou
různé: nerozhodnutý mějž pozor netoliko na to, co se stane, nýbrž i na to, co by se mohlo státi.
181. NELHATI A PŘECE NEŘÍKATI CELOU PRAVDU. Nic nevyžaduje více
ostříhání nežli pravda: jest puštěním žilou srdci. Stejně mnoho umění vyžaduje říci ji, jako ji
zamlčeti. Jedinou lží ztrácíme celou pověst bezvadnosti. Podvod pokládá se za přestupek a
podvodník za falešného, což jest ještě horší. Není možno říci pravdu, jednu proto, abychom
sobě neškodili, druhou aby jiní se na nás nehoršili.
182. DŮLEŽITOU CHYTROSTÍ JEST GRAM ODVAHY VE VŠEM. Svoje mínění o
druhých musíme mírniti a nesouditi o nich tak mnoho, abychom se jich báli. Nikdy ať se
nezmocní fantasie našeho srdce. Mnozí zdají se býti příliš velikými, dokud je osobně nepoznáme,
pak ale styk s nimi slouží spíše k tomu, aby rušil naše klamné zdání, nežli aby zvyšoval v nás
jejich cenu. Nikdo nepřekročí úzké meze lidskosti; každá má svoji radu buď v hlavě nebo v srdci.
Úřad a hodnost dodává na oko převahy, jež jest zřídka doprovázena převahou osobní; neboť
osud mstívá se na výši úřadu maličkostí zásluh. Fantasie má však vždycky předskok a kreslí věci
daleko většími, nežli jsou. Nepředstavuje si pouze to co jest, nýbrž i to, co by mohlo býti. Rozum
29
však, vyvedený tolika zkušenostmi z klamů, má ji uvésti na pravou míru. Přece však má hloupost
býti tak málo odvážnou jako ctnost bojácnou. Když dokonce i hlouposti sebedůvěra často
pomohla proraziti, čím více tedy prospěje hodnotě a vědění.
183. NIČEHO SE NECHÁPATI PŘÍLIŠ PEVNĚ. Každý hlupák jest pevně přesvědčen a
každé pevné přesvědčení jest hloupé; čím bludnější jest jeho úsudek, tím bývá tvrdošíjnější.
Dokonce i tam, kde máme očividně pravdu, jest velmi krásné, povolíme-li. Neboť důvody, jež
pro nás mluví, nejsou neznámy a pak vystupuje naše slušnost do popředí. Ztrácíme více
tvrdošíjným tvrzením něčeho nežli můžeme vítězstvím dosáhnouti; neboť to dokazuje, že
nejsme předbojovníky pravdy, nýbrž hrubostí. Jsou železné palice, jež těžko přesvědčiti;
přistoupí-li však ku pevnému přesvědčení ještě náladová tvrdohlavost, pak nelze jinak, než
takové lidi nerozlučně pojiti ku bláznům. Pevnost náleží k vůli, nikoli k rozumu. Jsou ovšem
případy, dovolující výminku z tohoto pravidla, kdy bychom byli ztraceni, pak-li bychom se
dvojnásobně nechali poraziti; nejdříve v úsudku a pak v provedení.
184. NEBÝTI CEREMONIÁLNÍMI. Dokonce i u jednoho krále byla affektace v tomto
ohledu pokládána světem za podivínství. Kdo jest v tomto bodě urážlivým, stává se
nepříjemným. A přece mají i celé národy tuto vlastnost. Šat bláznovství jest sešit z takovýchto
věcí: lidé uvedeného druhu jsou modloslužebníky své cti a dokazují tak přece, že jejich čest není
asi pevně odůvodněna, ježto se bojí, že by vším mohla býti uražena. Jest dobře dávati pozor na
svoji úctu, ale nechtějme platiti za velikého ceremoniáře. Rozhodně jest sice pravdou, že muž,
jenž si smí dovoliti nehleděti na formy, musí míti znamenité vlastnosti. Zdvořilost nemáme ani
affektovati ani podceňovati; není důkazem velikosti, jsme-li vynikajícími v maličkostech.
185. NIKDY NEČINITI SVOU VÁŽNOST ODVISLOU OD ZKOUŠKY
JEDINÉHO POKUSU, neboť nezdaří-li se, pak jest škoda nenahraditelnou. Velmi snadno se
může přihoditi, že se jednou zmýlíme a zvláště poprvé. Čas a příležitost nejsou vždy příznivy, a
proto se říkává, že někdo má svůj šťastný den. Druhý pokus zabezpečme si spojením s prvním.
Zdaří-li se nebo nezdaří tento, bude nicméně první pokus vždy záchranou cti. Vždy nutno
zachovati si co útočiště možnost nějakého zlepšení, abychom se mohli odvolati na více případů.
Vše jest odvislé od mnohých a velmi různých nahodilostí; a proto také jest šťastný výsledek tak
řídkým.
186. VIDĚTI CHYBU, BYŤ BYLA SEBE VÍCE CTĚNA. Bezúhonný nemá nepoznávati
chybu, byť se halila v zlato a hedvábí. Ba, vada dokonce nosívá někdy i zlatou korunu, ale proto
není méně hodna odsouzení. Otroctví zůstává prokletým i kdyby byla povýšenost pána sebe více
vynášena. Hříchy mohou býti na velmi vysokých místech, ale proto nejsou ničím velikým. Mnozí
vidí, že ten, či onen veliký muž má nějakou chybu, ale nevidí, že tato chyba není tím, proč je
velikým mužem. Příklad vyšších má tak přesvědčivou moc, že nás přemlouvá dokonce i k
ošklivostem, a že často i vady obličeje mají licoměrníky k affektovaným pochlebnostem; mnozí
nepochopili, že zavíráme-li pro to či ono oči při vyšších, že tím u nižších pohrdáme.
187. CO ZÍSKÁVÁ PŘÍZEŇ, VYKONEJME SAMI, CO NEPŘÍZEŇ, JINÝMI. Prvním
získáváme lásky, druhým však neujdeme zazlívání. Velikému muži působí dobročinění větší
požitek, nežli přijímání dobra; toť štěstí ušlechtilosti. Nezpůsobíme jinému bolesti, aniž bychom
současně buď soucitem nebo odplatou bolest také netrpěli. Shora nemožno působiti jinak, nežli
odměnou nebo trestem. Tu pak prokazujeme dobro sami bezprostředně, zlo prostřednictvím
jiných. Mějme někoho, na koho dopadnou rány a nespokojenost, jimiž jest hana a lání. Neboť
zuřivost chátry rovná se vzteklině psí: nepoznávajíc příčinu svého utrpení, obrací se proti jejímu
nástroji, jenž, ačkoliv nenese hlavní vinu, musí pykati za bezprostřednost podání.
188. PŘINÁŠETI VŽDY ZPRÁVY O CHVÁLYHODNÉM. Zvyšuje to dobré mínění o
našem vkusu, poněvadž naznačuje, že poznali jsme jinde znamenité vlastnosti a že si jich tudíž
budeme i zde vážiti. Neboť kdo uměl oceniti dokonalost dříve, bude i v přítomnosti spravedlivě
souditi. Kromě toho dává to látku k zábavě, podněty k napodobení a podporuje šíření
chvalitebných znalostí. Tím také prokazujeme, a to velmi jemným způsobem, stávajícím
dokonalostem zdvořilou úctu. Mnozí dělají to naopak; doprovázejí svoje vypravování hanou a
30
chtějí snižováním nepřítomných přítomným lichotiti. To se jim však podaří pouze u lidí velmi
povrchních, kteří nepochopí, že tak lstivě a špatně o cizích mluví každému druhému. Mnozí mají
tu politiku, že prostřednosti dneška výše cení, nežli znamenité výkony včerejška. Pozorný však
prohlédni všechny tyto spády a nedej se zaleknouti přehnaným popisem jedněch, ani nadchnouti
lichocením druhých. Nahlédni, že takoví lidé se chovají na každém místě tak, jako u tebe, svoje
mínění zaměňují a vždy se řídí dle místa, kde právě dlí.
189. CIZÍ NEDOSTATEK VYKOŘISTITI: vzniká-li z něj přání, stane se velmi účinným
svěrákem. Filosofové dí, že nedostatek nebo privace není ničím; politikové však říkají, že jest
vším. Tito tomu rozuměli nejlépe. Mnozí dovedou si z přání druhých utvořiti schodek k dosažení
svých cílů. Využitkují příležitosti a ostří každému chuť představováním obtíží v dosažení jich
přání. Slibují si více od vášně tužby, nežli od vlažnosti klidného ovládání. Neboť úměrně se
zvětšováním obtíží stává se přání vášnivějším. Velikou jemností jest udržovati jiné v odvislosti za
účelem dosažení svých cílů.
190. VE VŠEM NALÉZTI POTŘEBNOU ÚTĚCHU. Dokonce i bezvýznamní mohou ji
nalézti v tom, že jsou nesmrtelnými. Není žalu bez útěchy. Hlupáky utěšuje, že mají štěstí; také
štěstí ošklivých žen jest příslovečným. Nejlepším prostředkem k dlouhému žití jest k ničemu se
nehoditi. Křehkou nádobou jest to, co se nikdy úplně nerozbije, nýbrž svým trváním vzbuzuje
nelibost. Zdá se, že osud závidí nejdůležitějším lidem, poněvadž bezvýznamným dává dlouhý,
důležitým velmi krátký život. Lidé, na nichž mnoho záleží, brzo skončí. Ten však, kdo nikomu
ničím neprospěje, žije věčně; jednak proto, že se nám to zdá, jednak, že skutečně tomu tak jest.
Nešťastníku se zdá, že štěstí a smrt se zapřisáhly, že na něho zapomenou.
191. NEUSPOKOJITI SE VELIKOU ZDVOŘILOSTÍ: neboť tato jest pouze jistým
druhem podvodu. Mnozí nepotřebují k čarování Thessalských bylin, neboť lichotivým
smeknutím klobouku očarují domýšlivé hlupáky. Prokazování zdvořilostí jest jejích mincí a platí
dechem krásných rčení. Kdo slibuje všechno, neslibuje ničeho. Neboť sliby jsou pouhými
vnadidly pro hlupáky. Pravá zdvořilost jest povinností, affektovaná, zvláště neupotřebitelná,
podvodem; neboť není věcí slušnosti, nýbrž prostředkem k ujařmení ostatních. Jejich poklona
nenáleží osobě, nýbrž pouze šťastným okolnostem a jejich lichotky neklaní se poznaným
dokonalostem, nýbrž doufaným výhodám.
192. V MÍRU ŽÍTI, DLOUHO ŽÍTI. Nechejte žíti, abyste žili. Mírumilovní nežijí pouze,
nýbrž vládnou. Slyšme, vizme a mlčme. Den beze sporu dává klidný spánek po celou noc.
Dlouho příjemně žíti znamená míti dvojitý život; to jest plodem míru. Všechno má ten, kdo si
nic nedělá z toho, po čem mu nic není. Není větší zpozdilost, nežli bráti si všechno k srdci. Je
stejně velikou hloupostí, když vše, po čem nám jinak nic není, nám drásá srdce, jako když se
nestaráme o to, co jest pro nás důležitým.
193. DÁVATI POZOR NA TOHO, KDO PŘICHÁZÍ S CIZÍ ZÁLEŽITOSTÍ, ABY
MOHL S VLASTNÍ ODEJÍTI. Proti lsti jest nejlepší obranou pozornost. Na jemné spády
jemný nos. Mnozí dělávají z vlastní záležitosti záležitost cizí; a bez klíče k šifrovanému písmu
jejich úmyslů se nám za každým krokem přihodí, že budeme cizí výhody vytahovati z ohně k
největší škodě vlastní ruky.
194. O SOBĚ A SVÝCH VĚCECH MÍTI ROZUMNOU PŘEDSTAVU, zvláště na
počátku života. Každý má o sobě veliké mínění, nejvíce však ti, kteří mají nejméně příčiny.
Každý sní o svém štěstí a pokládá se za div. Naděje pak slibuje mu nejpřehnanější věci, které
však později zkušenost nikdy nesplňuje. Takové domýšlivé domněnky stanou se pak pramenem
útrap, když jednou pravdivá skutečnost zbortí klam. Chytrák však předejde takovým omylům. I
když doufá v nejlepší, očekává nejhorší a proto nechť přijde cokoliv, přijme to lhostejně. Jest
sice obratným a míří poněkud výše, aby stihl svůj cíl, nikoliv však tak vysoko, aby se zmýlil hned
na počátku své dráhy. Toto opravování pojmů jest v nejhorším případě nutné, neboť zkušenosti
zchlazují obyčejně přepjaté očekávání. Rozhled jest universálním léčebným prostředkem proti
hloupostem. Každý poznej sféru své činnosti a svého stavu a pak uprav svoje pojmy dle
skutečnosti.
31
195. UMĚTI OCEŇOVATI. Není člověka, který by v něčem nemohl býti učitelem
druhému, a každý, kdož jiné převyšuje, bývá jinými převýšen. Prospěšnou znalostí jest míti
prospěch z každého. Moudrý váží si každého, poněvadž v každém poznává dobro a ví, kolik je
ho třeba k tomu, aby se věc dobře povedla. Hlupák opovrhuje všemi, poněvadž nezná dobra a
volí špatnější stranu věcí.
196. ZNÁTI SVOU ŠŤASTNOU HVĚZDU. Nikdo není tak bezmocným, aby neměl své
šťastné hvězdy, a je-li nešťastným, jest jím proto, poněvadž ji nemá. Někteří jsou váženi knížaty
a mocnými tohoto světa, aniž by věděli jak anebo proč, pouze z toho důvodu, že právě osud jim
tuto přízeň poskytl, při čemž jejich námaze připadla pouze úloha napomáhání. Jiní pak mají
přízeň moudrých. Mnohý je jedním národem přijat daleko příznivěji nežli jiným a mnohým
městem raději viděn nežli druhým. Právě tak má leckdo v jednom stavu a úřadě více štěstí nežli v
jiném, a to vše při rovnosti, ba totožnosti zásluh. Osud míchá svoje karty jak a kdy chce. Každý
znej svoji šťastnou hvězdu a svůj talent. Neboť na tom závisí, zda udělá svoje štěstí, nebo ho
prohraje. Uměj hvězdu svoji sledovati, jí pomáhati a varuj se ji zaměniti. Bylo by to jako když
nepoznáme polární hvězdu, na niž přece blízký Malý medvěd ukazuje.
197. NENAVÁZATI SI BLÁZNŮ NA KRK: kdo je nezná, jest sám jedním z nich, ještě
více však ten, kdo je zná a nevaruje se jich. Pro povrchní styk jsou nebezpečnými, pro důvěrný
zkázonosnými. A i když je jich vlastní opatrnost a cizí bedlivost po nějakou dobu udržuje v
mezích, tak konečně provedou nebo řeknou nějakou hloupost a čekali-li tak dlouho, pak pouze
za tím účelem, aby dopadla ještě okatěji. Špatně podporuje cizí vážnost, kdo sám žádné nemá.
Jsou velmi nešťastnými, což jest útrapou bláznovství, která se s ním střídavě vyrovnává. Jedno
však na nich není špatné, totiž to, že ačkoliv nejsou jim chytří k žádnému prospěchu, sami
naopak jsou chytrým velmi prospěšnými, jednak k poznání, jednak ke cvičení.
198. UMĚTI SE PŘIZPŮSOBITI. Jsou národové, kteří, aby se uplatnili, musí býti
přesazeni, zejména vzhledem na vysoká místa. Vlast bývá často macechou znamenitým talentům.
Neboť tam, v půdě, kde vznikli, vládne závist a více si tam všímají nedokonalosti, kterou někdo
počal, nežli velikosti, kterou končí. Jehla dosáhne úcty, cestuje-li od jednoho konce světa ke
druhému a sklo, přenesené do jiné země, zastiňuje diamanty. Všechno cizí bývá ve veliké úctě,
jednak proto, že přichází z veliké dálky, jednak že je dostáváme v dokonalosti již hotové. Byli
lidé, kteří kdysi žili v opovrženém koutku, a nyní požívají úcty světa, velmi váženi svými krajany i
cizinci; oněmi, poněvadž je vidí z dálky, těmito, že v nich vidí lidi z daleka. Nikdy nebude socha
na oltáři důkladně ctěna těmi, kdo ji znali jako kmen v zahradě.
199. UMĚTI SI UDĚLATI MÍSTO CO CHYTRÁK, NIKOLIV CO DOTĚRA. Pravou
cestou k veliké vážnosti jest zásluha a je-li základem píle pravá cena, pak se k ní dojde nejkratší
cestou. Obyčejná bezúhonnost nedostačuje, pouhé namáhání a lopocení se jest nedůstojné,
neboť jím se věci tak potřísní blátem, že ošklivost jim jen škodí. Třeba jest nalézti střední cestu
mezi zásluhou a uměním se uvésti.
200. STÁLE MÍTI NĚJAKÉ PŘÁNÍ, abychom se nestali samým štěstím nešťastnými.
Tělo chce dýchati a duch se snažiti. Kdo by měl všecko, byl by vším zklamán a nic by ho
netěšilo. Dokonce i rozumu musí stále zůstati něco k poznání, co by lákalo jeho zvědavost a
oživovalo naději. Přesycení štěstím působí smrtelně. Při odměňování jest velmi obratným tahem,
nikdy úplně neuspokojiti. Kde není již čeho k přání, tam třeba se všeho obávati: nešťastné štěstí?
Kde přestává přání, počíná strach.
201. BLÁZNY JSOU VŠICHNI, KTEŘÍ SE JIMI ZDAJÍ A POLOVICE TĚCH, KTEŘÍ
SE JIMI NEZDAJÍ. Bláznovství vzniklo se světem, a je-li přece i jediná moudrost, pak i ta jest
hloupostí před nebeskou. Největším bláznem však jest ten, kdo se za něho nepokládaje, všechny
ostatní za takové má. K moudrosti nedostačuje, abychom se moudrými zdáli, nejméně pak sami
sobě. Ví ten, kdo si nemyslí, že ví, a nevidí ten, kdo nevidí, že jiní vidí. Ačkoliv celý svět jest pln
bláznů, přece není mezi nimi jediného, který by si to o sobě myslil, nebo jen to tušil.
202. ŘEČI A ČINY DĚLAJÍ CELÉHO MUŽE. Říkati máme pouze znamenité věci a
konati čestné: jedno dokazuje dokonalost hlavy, druhé dokonalost srdce, oboje pak povýšenost
32
duše. Řeči jsou stínem činů: ony jsou ženské, tyto mužské povahy. Lépe jest býti slaveným, nežli
slaviti sebe samojediný. Mluviti jest lehké, těžší jednati. Činy jsou podstatou života, řeči jeho
ozdobou. Znamenité činy jsou stálé, řeči pomíjející. Jednání jest plodem myšlének: byly-li tyto
moudrými, pak i jednání bude úspěšným.
203. VÝZNAČNOU VELIKOST SVÉHO STOLETÍ ZNÁTI. Nebude jich příliš mnoho:
jeden v celém světě Fénix, veliký vojevůdce, dokonalý řečník, mudřec v jednom století, veliký
panovník v několika. Prostřednost jest velmi obvyklou jak počtem, tak v oceňování; naproti
tomu význačná velikost v každém ohledu jest řídkou, poněvadž vyžaduje úplné dokonalosti; a
čím druh jest vyšším, tím těžším jest dosáhnouti v něm nejvyššího bodu. Mnozí mají přídomek
„Veliký“, jenž náleží Caesarovi a Alexandrovi, ale nadarmo, poněvadž slovo bez činů jest
pouhým klamem. Málo bylo Seneků a svět poznal jediného Apolla.
204. PODNIKEJME LEHKÉ VĚCI, JAKOBY BYLY TĚŽKÉ, A TĚŽKÉ JAKO
LEHKÉ: ony proto, aby sebedůvěra nás nečinila bezstarostnými, a tyto, abychom se nedali
váhavostí zastrašiti. Aby nedošlo k provedení nějaké věci, stačí pohlížeti na ni jako na hotovou; a
naopak zase píle a namáhání uskutečňují nemožnosti. Dokonce nesmíme ani mysleti na veliké
záležitosti, aby pohled na obtíže neseslaboval naši činorodou sílu.
205. UMĚTI VLÁDNOUTI OPOVRŽENÍM. Bychom dosáhli jistých věcí, použijeme
jemného uměleckého obratu: podceňujeme je; obyčejně nemůžeme ovládnouti ty věci, které
vyhledáváme; a později, když na ně nedáváme pozoru, samy nám padají do rukou. Poněvadž
všechny věci tohoto světa jsou stínem věcí věčných, pak mají tu společnou vlastnost s každým
stínem, že utíkají před tím, kdo za nimi běží a pronásledují toho, kdo před nimi utíká. Opovržení
jest dále také nejrozumnější pomstou; přesným maximem moudrých jest, nikdy se nebrániti
perem: neboť takové obhajování zanechává po sobě stopy a více pomáhá ku povýšení
protivníkova, nežli ku potrestání jeho odvahy. Trikem nehodných jest vystupování co odpůrcové
velikých mužů, aby tak došli indirektní cestou ku slávě, které by nikdy přímou cestou, zásluhami,
nenabyli: a o mnohých bychom se vůbec ani nedověděli, kdyby jim znamenitost jejich odpůrců
nešla na ruku. Žádná pomsta nevyrovná se zapomenutí, kterým jsou tací lidé pohřbíváni v
prachu nicotnosti. Takoví odvážlivci se domnívají, že stanou se nesmrtelnými, když založí oheň
pod divy světa a století. Umění v umlčování pomluv záleží v nevšímání si jich. Boj proti nim však
má za následek škodu, a znovuzřízení naší vážnosti, jež ji již zmenšuje, přichází velmi vhod
protivníkům. Neboť pouhý stín poskvrny odjímá naší slávě lesk, i když ji nemůže úplně
zatemniti.
206. NUTNO VĚDĚTI, ŽE VŠUDE JEST CHÁTRA, dokonce i v krásném Korintě v
nejvybranějších rodinách. Každý učiní toto pozorování ve svém vlastním domě. Jest však dále
vedle chátry i arcichátra, jež jest ještě horší. Tato speciální má s onou první společné všechny
všeobecné vlastnosti jako kusy rozbitého zrcadla; jest však škodlivější: mluví hloupěji, haní
překrouceně, jest velikým žákem nevědomosti, ochráncem a podporovatelem bláznovství a
spojenec pomluvačství. Nehleďme nikdy na to, co mluví, ještě méně na to, co si myslí.
Důležitější jest ji znáti, abychom se od ní osvobodili: neboť každá hloupost je z chátry a chátra
sestává z hlupáků.
207. MÍRNITI SE. Každou příhodu máme důkladně promysliti, zvláště pak nehodu.
Záchvaty vášně jsou náledím chytrosti a v tom spočívá nebezpečí upadnutí do záhuby. Jediným
okamžikem veselí nebo hněvu můžeme býti zavedeni dále, nežli mnohými hodinami rozvahy; a
tu mnohdy jediná chvilka jest původem studu pro celý život. Cizí lstivost často úmyslně klade
rozumu takové léčky, aby podnikla objevnou cestu do duševního nitra, a užívá ku vylákání
tajemství takových svěráků, jež jsou sto dohnati nejrozvážnější hlavu k nejkrajnějšímu. Za
protilest má sloužiti mírnění se, zvláště u náhlých případů. Nutno míti ducha veliké převahy, máli
udržeti vášeň stále na uzdě a zůstati stále v sedle. Kdo větří nebezpečí, ten jde opatrně svou
cestou. Jak lehkým se zdá slovo tomu, kdo ho pronáší, tak těžkým tomu, komu platí a kdo ho
uvažuje.
33
208. NEZEMŘÍTI NEMOCÍ BLÁZNŮ. Moudří umírají obyčejně tehdy, když ztratili
rozum, blázni však plni moudrých rad. Zemříti jako blázen znamená zemříti od přílišného
přemýšlení. Mnozí umírají poněvadž myslí a cítí, jiní žijí, poněvadž nemyslí a necítí. Tito jsou
blázny, poněvadž neumírají bolestí, oni, poněvadž tak činí. Bláznem jest, kdo umírá pro příliš
rozumu; proto umírají mnozí, poněvadž jsou moudrými a jiní žijí, poněvadž nejsou chytrými.
Ačkoliv však mnozí umírají jako blázni, přece velmi málo bláznů umírá.
209. VYVAROVATI SE VŠEOBECNÝCH BLÁZNOVSTVÍ jest zvláštní chytrostí. Ony
mají více moci, poněvadž jsou pak právě všeobecně zavedeny a mnohý, kdo se nedal přemoci
žádným soukromým bláznovstvím, nemohl přece ujíti všeobecnému. K těm náležejí také takové
všeobecné předsudky, jako: že každý se svým osudem, i kdyby byl nejlepším, jest nespokojen, a
naopak i rozum byť nejmizernější, je spokojen. Dále pak, že všichni, kteří jsou se svým štěstím
nespokojeni, štěstí jiných neuznávají a snižují, rovněž že lidé dneška chválí jen včerejší věci,
odtud jen věci odtamtud: všecko minulé zdá se býti lepší, všecko budoucí cení se více. Kdo se
všemu směje jest právě takový blázen, jako kdo nad vším pláče.
210. UMĚTI ZACHÁZETI S PRAVDOU. Tato jest velmi nebezpečnou věcí, přece ale
spravedlivý muž nemůže opomenouti, ji říci. Tu pak třeba jest velikého umění, a obratní lékaři
duše hledí ji osladiti, neboť přináší-li zklamání nadějí, pak se stává quintessencí trpkosti. Dobrý
mrav tu užívá celé své obratnosti. Touže pravdou dovede jednomu lichotiti a druhého poraziti.
Jednejme o přítomné věci jako o dávno minulé. Tomu kdo dovede chápati, postačí pokyn;
nestačí-li však tento, pak nastupuje mlčení. Knížata nesmíme nikdy léčiti trpkými léky; proto jest
uměním, ozlacovati zklamání.
211. V NEBI VŠE JEST BLAHEM, v pekle vše trýzní, ve světě, prostřední to cestě mezi
oběma, jedno tím druhé oním. Stojíme mezi dvěma extrémy a proto jsme účastni obou. Osud se
mění; jest nulou; sobě samému neznamená ničeho, ve spojení však s nebem, mnoho. Udržeti klid
při jeho změnách jest rozumno a novost není pojmem moudrých. Život náš rozpřádá se ve svém
postupu jako divadelní hra a na konec se zase rozvíjí; proto máme vždy pamatovati, aby byl
konec dobrý.
212. NEJVĚTŠÍ JEMNOSTI UMĚNÍ VŽDY SI PONECHATI V RESERVĚ. Maximem
velikých mistrů je, že neužívají svojí chytrosti, i když ji učí: Vždy nutno zůstati v převaze, vždy
býti mistrem. Umělecky nutno sdělovati umění, a nikdy nevyčerpati, podobně jako pramen
dáváni, úplně pramen naučení. Tím nabudeme úcty a cizí odvislosti. V zalíbení se a v poučování
nutno dávat pozor na veliký onen předpis, stále ku obdivu vábiti a tajemství své dokonalosti
věčně oddalovati. Záloha ve všech věcech jest velikým pravidlem žití, na cestě ku vítězství, a
nejvíce na vysokých místech.
213. UMĚTI ODPOROVATI. Veliká lest ku zbádání cizích duší; nikoliv sebe, nýbrž
druhého přivésti do rozpaků. Nejlepším svěrákem jest takový, který dovede uvésti v pohyb
affekty. Proto pravým vomitivem pro tajemství jiných jest vlažnost ve věření jim. Jest klíčem k
nejuzavřenějším nitrům a vyšetřuje současně velmi jemně i vůli, i rozum. Lstivým podceňováním
mysterisního slova, jež druhý prosloví, vyženou se nejtajnější záhady na světlo a tak labužnicky
podáváme sladkosti v libých soustech ústům, na jazyk a odtud vstřebají se do sítí umělého
podvodu. Zdrželivost pozorovatele působí, že druhý na svoji vlastní zapomíná a tak projeví svůj
úmysl, i kdyby jinak jeho srdce bylo nedostupným. Vyumělkované pochybování jest
nejjemnějším páčidlem, jehož používá zvědavost, aby se dověděla co si přeje. Také při učení jest
dokonce dobrou lstí žákovou odmlouvati učiteli, neboť jelikož pak tento s největším nadšením
se pouští do hlubšího odůvodnění základů svých pravd, žák způsobí malým odporováním
dokonalé poučení.
214. Z JEDNÉ HLOUPOSTI NEDĚLATI DVĚ. Stává se často, že za účelem zlepšení
jedné chyby se dopustíme druhé a že jednu neslušnost chceme napraviti neslušností ještě větší.
Buďto jest hloupost z rodiny lží, nebo tato z oné; poněvadž obě mají společnou vlastnost, že
každá z nich, aby se udržela, potřebuje opory mnohých jiných. Horší nežli zlé obvinění bylo vždy
ochraňování téhož, a horší nežli jakékoliv zlo jest neschopnost je zatajiti. Dědictvím
34
nedokonalosti jest, že jejím úrokem se stává mnoho jiných. Nedopatřením může se státi i
nejchytřejšímu muži, nikoliv však dvě; a dokonce i ono jen v běhu, nikoli v sedle.
215. DÁVATI POZOR NA TOHO, KDO PŘICHÁZÍ S DRUHÝM ÚMYSLEM. Lstí
vyjednávačů jest uspati cizí vůli, aby pak na ni teprve podnikli útok. Neboť obejdou-li ji, jest
poražena. Zatajují svůj úmysl, aby ho dosáhli a staví jej do zadu, aby při projednávání dostal se
do předu. A tento kousek se povede, není-li vypozorován. Proto nemá pozornost nikdy spáti,
poněvadž úmyslnost vždy bdí. A staví-li se do zadu, aby se ukryla, pak má ona vystoupiti do
popředí, aby ji poznala. Opatrnost všimni si umění, jehož užívá ve svém postupu muž se dvěma
úmysly a pozoruj námitky, jež činí za tím účelem, aby dosáhl prvého svého úmyslu. Jedno
navrhuje, druhé chce míti; náhle však obratně to otočí a trefí právě do černého svého cíle. Věřme
proto, co mu dovolujeme; a časem bude na místě, ukážeme-li mu, že mu rozumíme.
216. OVLÁDATI UMĚNÍ VÝRAZU: nespočívá však jen ve zřetelnosti, nýbrž také v
živosti přednášky. Mnozí mají šťastné početí, ale těžký porod; neboť bez výrazu nemohou býti
na svět přivedeny myšlenky, děti to ducha. Mnozí rovnají se ve své chápavosti oněm nádobám,
do nichž se sice velmi mnoho vejde, které však velmi málo vydávají. Jiní zase říkávají více, nežli
si myslili. Totéž, co znamená pro vůli rozhodnost, znamená pro rozum dar přednesu: dvě veliké
přednosti. Hlavy, mající dar bystré jasnosti, dosáhnou souhlasu, popletení bývají někdy také
ctěni, poněvadž jim nikdo nerozumí. Někdy jest dobře býti nejasným, abychom se nezdáli
všeobecnými. Jak však mají posluchači chápati onoho, kdo sám nepojí žádný pojem s tím, co
říká?
217. NEMILOVATI NAVŽDY, ANIŽ NENÁVIDĚTI. Svým dnešním přátelům
důvěřujme tak jako kdyby se mohli zítra státi nepřáteli a to nejhoršími. Poněvadž se to ve
skutečnosti děje, musíme proti tomu činiti opatření. Nedávejme přeběhlíkům přátelství do rukou
zbraně, se kterými by později mohli proti nám vésti krvavou válku. Naproti tomu mějme
neustále našim nepřátelům otevřeny dveře ku smíření a sice dveře ušlechtilosti, neboť ty jsou
nejbezpečnějšími. Později stala se mnohá pomsta, jíž jsme se dopustili trýzní, a radost nad
spáchaným zlým činem často se změnila v zármutek.
218. NIKDY NEJEDNATI Z TVRDOŠÍJNOSTI, NÝBRŽ DLE ÚVAHY. Každá
tvrdošíjnost jest výstřelkem ducha, výronem vášně, jež ještě nikdy nebyla dobrým řidičem věcí.
Jsou lidé, kteří ze všeho dělají malou vojnu, praví bandité obcování; vše co provádějí, musí
skončiti vítězstvím; neznají mírumilovného jednání. Přinášejí zkázu, když rozkazují a vládnou.
Neboť dělají pak z vlády samovládu a nepřáteli z těch, které by měli pokládati za svoje děti.
Chtějí vše připraviti si úklady a dosíci zdaru co plodu svého umělkování. Jakmile však ostatní
poznají jejich zvrácené úmysly, všichni se proti nim vzepřou, dovedou překaziti jejich chimerické
plány a tvrdohlavci proto nedosáhnou ničeho, ale sklízí mnoho nepříjemností, poněvadž každý
se pak snaží jejich strasti rozmnožiti. Takoví lidé mají vždy pomatenou hlavu, a často i prokleté
srdce. Proti obludám tohoto druhu nemožno podniknouti nic jiného, nežli se jich varovati a jim
utíkati třeba až k protinožcům, jichž barbarství lze snáze snésti nežli odpornost oněch.
219. NEBUĎME POKLÁDÁNI ZA MUŽE PŘETVÁŘKY, ačkoliv se bez přetvařování
dnes nedá vůbec žíti. Buďme pokládáni za opatrné, nikoliv však za lstivé. Musíme býti
jednoduchými ve svém jednání, poněvadž jest to všem příjemno, ačkoliv to každý pro sebe sama
nedělá. Upřímnost nesmí přecházeti v hloupost a chytrost v potutelnost. Lépe jest býti ctěn pro
svoji moudrost nežli obáván pro lstivost. Lidé otevřeného srdce bývají milováni, ale také
klamáni. Největším uměním jest ukrývati to, co bývá pokládáno za podvod. Ve zlatém věku byla
přímost na denním pořádku, v tomto železném však je přetvářka. Pověst, že jsme mužové, kteří
ví co mají dělati jest čestná a dobývá důvěry; však pověst člověka přetvářky jest povážlivá a budí
nedůvěru.
220. KDO SE NEMŮŽE OBLÉKATI LVÍ HŘÍVOU, VEZMI SI LIŠČÍ KOŽICH.
Povolovati času znamená přeletěti ho. Kdo prosadí svůj úmysl, neztratí nikdy úcty. Kde to nejde
násilím, půjde to obratností. Tou či onou cestou; buď válečným pochodem po silnici udatnosti
nebo postranními stezkami lstivosti. Obratnost více věcí prosadila, než násilí a častěji chytráci
35
porazili silné udatné nežli naopak. Nemožno-li nějaké věci dosáhnouti, pak jest na čase jí
opovrhovati.
221. NEDATI SE SNADNO SVÉSTI, PŘIVÉSTI SEBE NEBO JINÉ DO
ZÁPLETEK. Jsou lidé beroucí stále si záminky k porušení mravu, kteří urážejí stále slušnost v
sobě nebo v jiných. Snadno se s nimi sejdeme, s nepříjemnostmi však rozejdeme. Sto sporů
denně jest jim ještě málo. Jejich nálada jest stále proti srsti, a proto odporují ve všem každému.
Mají rozum na ruby a proto proklínají všechno. Přes to jsou však největšími pokušiteli cizí
chytrosti ti, kteří sami nikdy nic dobře neudělají a o všem špatně mluví. Jest trochu moc nestvůr
v širé říši neslušnosti.
222. ZDRŽENLIVOST JEST BEZPEČNÝM DŮKAZEM CHYTROSTI. Jazyk jest
divoké zvíře. Často se utrhne a velmi těžko lze ho zase přivázati. Jest tepnou duše, dle níž
moudří soudí na útvar její. Na této tepně může pozorný poznati každý záchvěv duše. Nejhorší
však jest, že ti, kteří by se měli nejvíce mírniti, to činí nejméně. Moudrý ušetří si nepříjemností a
zápletek a ukazuje svoji vládu nad sebou samým. Jde opatrně svou cestou, Janus dobrého úsudku
a Argus bystrozraku. Momus byl by měl spíše postrádati očí v ruce nežli okénka na prsou.
223. NEMÍTI NA SOBĚ NIC ZVLÁŠTNÍHO, ANI Z AFFEKTACE ANI Z
NEPOZORNOSTI. Mnozí mají na sobě nápadné zvláštnosti, sdružené s bláznivými pohyby. To
jest však více chybou nežli vyznamenáním. A právě tak, jako někteří jsou známi pro šerednost
svého obličeje, tak jiní něčím hrubým ve svém vnějším chování. Takové zvláštnosti slouží pouze
za znamení, a vzbuzují částečně výsměch, částečně odpor.
224. NEBRATI VĚCI PROTI SRSTI, NECHŤ PŘICHÁZEJÍ Z KTERÉKOLIV
STRANY. Všechno má svůj rub a líc, a dokonce i nejlepší a nejpříznivější působí bolest,
chytíme-li je za ostří, naproti tomu stane se největší nepřátelství ochrannou zbraní, chopíme-li se
ho za jílec. Mnohými věcmi jsme byli zarmouceni, avšak byli bychom se těšili, kdybychom viděli
jejich přednosti. Každá věc má svoji dobrou a špatnou stránku. Obratnost spočívá ve
vyhledávání výhod. Tatáž věc se v různém osvětlení různě vyjímá. Pozorujme ji proto v pravém
světle a nezaměňujeme dobro se zlem. Z toho vzniká, že mnozí ze všeho mají dobrý výsledek a
uspokojení, jiní pak zase jen zármutek. Toto stanovisko jest velikým ochranným náspem proti
nepříjemnostem osudu a nejdůležitější životní zásadou všech časů a stavů.
225. ZNÁTI SVOJI HLAVNÍ CHYBU. Není nikoho, kdo by ve svém nitru nekryl
protiváhu svých zářivých předností. A je-li ještě chyba podporována zhýčkaností, pak dosáhne
tyranské moci. Vypovězme jí válku svoláním veškeré bedlivosti a prvním naším krokem budiž
poznání své hlavní chyby. Neboť jakmile jest jedenkráte poznána, bude brzo poražena zejména,
vidí-li ji i onen chybou zatížený tak dobře jako cizí pozorovatel. K ovládání sebe sama nutno se
dobře znáti. Teprve když vůdce našich nedokonalostí jest poražen v prach, budou následovati
všechny ostatní.
226. STÁLE BÝTI POZORNÝM, PROKAZOVATI ÚSLUŽNOSTI. Většina nemluví
svědomitě, nýbrž dle toho, jak byla úslužností podplacena. Učiniti špatné uvěřitelným, dokáže
každý, poněvadž zlo snadno najde víry, i kdyby někdy bylo neuvěřitelným. Nejvíce a nejlepší
všeho co máme jest odvislo od mínění jiných. Některým stačí úplně, že mají právo na svojí
straně; to však nedostačuje; nutno mu s námahou pomáhati. Někoho si zavázati, stojí nás velmi
málo a mnoho pomáhá. Slovy si vykoupíme činy. V širém tomto světě není žádného tak
nepotřebného nářadí, abychom ho alespoň jednou v roce nepotřebovali a když na ně dojde,
budeme ho velmi postrádati, i kdyby byla cena jeho sebe menší. Každý mluví o předmětech dle
svojí náklonnosti.
227. NEPODLÉHATI PRVNÍMU DOJMU. Někteří zasnoubí se ihned s první zprávou,
kterou doslechnou, tak že všechny ostatní se pak stanou pouze konkubinami. Poněvadž však
vždy lež napřed spěchá, pak pravda nenalezne nikdy místa. První předmět nemá zaujmouti ani
naši vůli ani náš rozum; neboť jest to známkou malichernosti ducha. Mnozí jsou jako nová
nádoba, která při první tekutině, ať byla dobrá či špatná, podržuje vůni. A když dokonce tato
malichernost ducha se stane známou, pak jest zkázonosnou, neboť stane se rejdištěm zlovolné
36
úmyslnosti. Špatní lidé pospíší si lehkověrné naplniti svými myšlénkami. Vždy má zůstati
dostatek smyslu pro druhé pozorování. Alexandr zavřel si vždy jedno ucho pro druhou stranu.
Má zůstati místo pro druhou i třetí zprávu. Snadné podlehnutí dojmu svědčí o malé schopnosti a
tato vlastnost není daleko od vášnivosti.
228. NEBÝTI POMLOUVAČEM a ještě méně za něho platiti; neboť to znamená nabýti
pověsti ničitele pověstí. Nemáme býti vtipnými na cizí účet, což není ani tak těžké, za to tím více
nenáviděno. Všichni se takovému pak mstí tím, že o něm špatně mluví, a poněvadž jest ostatních
mnoho a on sám, bude spíše přemožen nežli aby ostatní obelstil. Špatnost nemá býti nikdy naší
radostí a proto také ne naším thematem. Pomlouvač bývá věčně nenáviděn, byť i tu a tam s ním
někdo veliký mluvil; stává se to pak spíše proto, že mu jeho vysměvavost dělá zábavu, nežli pro
ocenění jeho chytrosti. Také ten, kdo špatně mluví, bude nucen slyšeti o sobě ještě špatnější věci.
229. UMĚTI SI ŽIVOT ROZUMNĚ ROZDĚLITI; ne dle příležitosti, nýbrž
předvídáním a výběrem. Bez zotavení jest život namáhavým, jako dlouhé cestování bez hostinců;
různé poznatky dodávají mu mnoho požitků. První den cesty života obětujme zábavě s mrtvými.
Žijeme proto, abychom poznávali a abychom sama sebe poznávali; tedy dobré knihy nás dělají
lidmi. Druhý den cesty prožijme se živými, abychom poznali všechno dobré na světě a
zapamatovali si to. V jedné zemi nemožno všechno nalézti. Otec světa rozdělil svoje dary a často
obdařil nejvíce právě nejošklivější. Třetí den cesty má náležeti pouze nám samým; neboť
posledním štěstím jest filosofování.
230. VČAS OTEVŘÍTI OČI. Každý, kdo vidí, nemá otevřené oči a nevidí každý, kdo se
rozhlíží kol sebe. Příliš pozdě odhaliti pozadí věcí přináší spíše zarmoucení než odpomožení.
Mnozí počínají viděti teprve tehdy, až když již není nic k vidění, poněvadž zničili už celý svůj
majetek, dříve nežli se stali lidmi. Velmi těžko jest dáti rozum tomu, kdo nemá vůle, a ještě tíže
vůli tomu, kdo nemá rozumu. Celé jejich okolí hraje s nimi jako se slepými, pro smích všem
divákům a poněvadž jsou hluchými aby slyšeli, neotevrou ani oči, aby viděli. Není ani nedostatek
takových, kteří udržují spánek smyslů, poněvadž jejich existence jest od toho odvislá. Nešťastný
kůň, jehož pán nemá zraku, stěží ztloustne.
231. NIKDY NEDATI NAHLÉDNOUTI DO SVÝCH ZÁLEŽITOSTÍ, DOKUD
JSOU POUZE Z POLOVICE HOTOVY. Mají býti užívány až v úplné své dokonalosti.
Všechny počátky jsou nehezké a jednou viděny znamená pak tento špatný zjev nezapomenutelný
dojem pro celou budoucnost. Vzpomínku na to, že jsme viděli věc nedokonalou, kazí požitek
tehdy, kdy věc jest hotova. Zažíti veliký předmět najednou mate sice náš úsudek o jeho
jednotlivých částech, ale přece hoví našemu vkusu. Dokud nějaká věc není vším, jest ničím a i
tehdy, kdy počíná se jím již stávati, tkví ještě hluboko ve své nicotnosti. Pohled na přípravu
nejznamenitějšího pokrmu vzbuzuje spíše odpor nežli chuť. Proto má se veliký mistr varovati,
aby nebyla jeho díla viděna ve stavu embryonálním. Od přírody se beřme příklad, že nenechá se
rodícímu vyjíti na světlo dříve, až se může již nechat viděti.
232. MÍTI ZCELA SLABOUČKÝ KUPECKÝ NÁTĚR. Nebuď všechno názorem a
filosofováním; také své jednání musíme nějak upraviti. Velmi moudré lidi možno ponejvíce
snadno ošiditi, ačkoliv ví věci neobyčejné. Všední práce a jednání jsou jim však neznámy, ačkoliv
jest to přece to nejpotřebnější. Pozorování vznešených věcí nenechává jim času pro denní
potřeby. Poněvadž pak neví věci, které každý prostý člověk velmi dobře zná, bývají proto buď
obdivováni, nebo od povrchního davu pokládáni za nevědomce. Pročež se má chytrý muž starati
o to, aby byl také trochu obchodníkem a sice tolik, co by postačovalo k obraně proti ošizení a
vysmání. Budiž také mužem denních událostí a prací, což sice není nejvyšším, ale přece zase
nejnutnějším v životě. K čemu slouží vědění, není-li praktické? A pravým uměním dneška jest
umění života.
233. NEMINOUTI SE CIZÍHO VKUSU; neboť jinak místo potěšení uděláme druhým
nepříjemnosti; mnozí, chtějíce prokazovati úsluhy, místo nich vyvolávají nepříjemné pocity,
poněvadž nechápou různé povahy. Mnohé jest jedněm pochlebováním, druhým pak urážkami; a
tak mnohé, jež mělo býti přízní, stalo se urážkou. Často stálo daleko více námahy někoho si
37
rozhněvati, nežli nakloniti si ho. Touto nešikovností ztrácíme dík i dar, poněvadž jsme nenalezli
cestu k cizí povaze. Kdo nezná mínění ostatních, těžko je uspokojí. Tím se často stává, že mnohý
chtěje pronésti pochvalu, pronese hanu a sklidí zasloužený trest. Mnozí chtějí svojí výmluvností
baviti a mučí ducha svou žvanivostí.
234. NEDATI SVOJI ČEST NIKDY NĚKOMU DO RUKOU, ANIŽ BYCHOM
MĚLI JEHO ČEST ZÁSTAVOU. Nutno tak jednati, aby vzájemný prospěch byl v mlčení a
škoda pak ve sdílnosti. Kde se jedná o čest, musí býti jednání vzájemné, tak že každý z obou
musí se starati o čest druhého již k vůli své vlastní. Nikdy nemáme svoji čest někomu svěřiti;
stane-li se to však přece, pak nutno to tak uměle zaříditi, aby skutečně chytrost byla nucena
ustoupiti opatrnosti. Nebezpečí má býti společným a pád vzájemným, aby se nestal pouhým
svědkem ten, kdo jest vědomě spoluúčastníkem.
235. UMĚNÍ PROSITI. Některým není nic těžšího, jiným zase nic lehčího. Neboť jsou
lidé, kteří nemohou ničeho odepříti, a u takových pak není třeba páčidla. Jsou však jiní, jichž
první slovo jest stále nikoliv; u těch třeba mnoho obratnosti; u všech ale přicházejme v pravý čas.
Překvapme je v dobré náladě, když předcházející hody ducha a těla je rozveselily; pak-li ovšem
nepředešla jejich chytrá opatrnost bystrost pokoušejícího. Dny radosti jsou dny přízně, poněvadž
tato z nitra přetéká navenek. Nepředstupujme s prosbou nikdy, když právě někdo jiný byl
odmítnut, neboť té doby již byla odstraněna obava před „nikoliv“. Také po smutných událostech
není vhodná doba. Zavázání druhého si předem jest dobrá výměna, ovšem tam, kde nemáme co
dělati se sprostými dušemi.
236. PŘEDCHÁZEJÍCÍ ZÁVAZNOST UČINITI Z TOHO, CO BY BYLO POZDĚJI
ODMĚNOU. To jest obratností chytrých hlav; přízeň prokázaná před zásluhou svědčí o muži,
jenž má cit pro povinnosti. Přízeň takto napřed prokázaná má dvě veliké přednosti. Rychlost
daru zavazuje přijímajícího tím více, a tento dar, jenž by později se stal náhradou, předem udělen
druhého zavazuje. To jest velmi jemný způsob zaměňovati povinnosti; neboť povinnost prvního
k odměně proměňuje se v povinnost zavázaného k výkonu. Ovšem rozumí se to pouze u lidí,
kteří mají cit pro závaznosti. Neboť u nízkých povah odměna předem daná stává se spíše
překážkou nežli podnícením.
237. NEVĚDĚTI O TAJEMSTVÍCH VYŠŠÍCH. Domníváme se, že jíme s nimi třešně,
dostaneme však pouze kameny. Mnohé to uvrhlo ve zkázu, že byli jejich důvěrníky. Podobají se
lžíci z chleba a vystavují se témuž nebezpečí jako ona. Sdělí-li s námi tajemství nějaký kníže, není
to z přízně, nýbrž nutkáním srdce. Mnozí již rozbili zrcadlo, poněvadž jim připomínalo jejich
ošklivost. Neradi vidíme toho, kdo vidí do nás, a také toho neradi vidíme, kdo u nás viděl něco
špatného. Nikdo nemá nám býti příliš zavázán, zvláště pak ne mocný, a pak spíše něčím dobrým,
námi mu prokázaným, nežli náklonnostmi tohoto druhu. Zvláště nebezpečnými jsou přátelsky
sdělená tajemství. Kdo druhému sdělí svoje důvěrnosti, stává se jeho otrokem, a u knížete jest to
násilný stav, jenž nemůže dlouho trvati; týž bude se namáhati, nabýti ztracené svobody a za
účelem dosažení jí pošlape nohama všecko, dokonce i právo rozumu. Tajemství proto nemáme
ani poslouchati ani svěřovati.
238. VĚDĚTI, KTERÁ VLASTNOST NÁM CHYBÍ. Mnozí by byli celými lidmi, kdyby
jim něco nechybělo, bez čehož nemohou dosáhnouti vrcholu dokonalosti. Na některých možno
pozorovati, že by mohli býti něčím velikým, kdyby se v určité maličkosti zlepšili. Tak na příklad
chybí jim vážnost, což může zatemniti i veliké schopnosti; jiným zase příjemnost celé bytosti,
vlastnost to, kterou bude brzo celé okolí postrádati, zvláště jsou-li tito lidé v úřadě. Mnohým
jiným zase chybí síla k činům, jiným zase mírnění se. Všem těmto nedostatkům dalo by se dobře
čeliti, kdyby je jen sami pozorovali, neboť bedlivost může ze zvyku udělati druhou přirozenost.
239. NEBÝTI ŠŤOURAVÝM, nýbrž chytrým, na čemž daleko více záleží. Kdo ví více,
nežli se od něho žádá, podobá se příliš jemnému hrotu, jež se obyčejně ulomí. Dokonalá pravda
dodává daleko více jistoty. Jest velmi dobře míti rozum, ale nebýti při tom žvanilem. Dalekosáhlá
vysvětlování bývají průvodem sporů. Lepší jest dobrá solidní hlava, jež nemyslí více nežli co na
věci je.
38
240. UMĚTI POUŽÍVATI HLOUPOSTI. I největší mudrc vyhodí někdy tuto kartu a
jsou příležitosti, kdy nejlepším věděním jest zdáti se, že nevíme ničeho. Nemáme býti
nevědomými, ale můžeme se takovými tvářiti. U hlupáků býti moudrým a u bláznů chytrým nám
velmi málo pomůže. Mluvme proto ke každému jeho řečí. Není hloupým ten, kdo líčí hloupost,
nýbrž ten, kdo jí věří; upřímná, nikoliv falešná hloupost jest pravá, poněvadž obratnost byla
nucena zajíti tak daleko. Jediným prostředkem k oblibě jest oblékati se v kůži nejhloupějších
zvířat.
241. ŠPIČKOVÁNÍ SNÁŠETI, ALE NEBÝTI SÁM UŠTĚPAČNÝM. Neboť ono jest
jakýmsi druhem zdvořilosti, toto může přivésti do zápletek. Kdo ve svátek se stane rozmrzelým,
má v sobě mnoho bestiálního, ba ukazuje ještě více. Odvážné dobírání si jest nádherné, snášení
jeho však dokazuje, že máme hlavu. Kdo však ukazuje, že ho to dráždí, dává podnět k tomu, aby
i druhý se rozdráždil. Nejlepším proto jest nebrati si špičkování k srdci, nejjistějším ani ho
nepozorovati. Vždy vznikají nejvážnější spory právě ze žertování. Není proto ničeho, co by
vyžadovalo více pozornosti a obratnosti. Dříve nežli začneme žertovati, máme věděti, až ke
kterému bodu to snese povaha toho, koho se týká.
242. PRODLUŽOVATI ŠŤASTNÝ VÝSLEDEK. Mnozí spotřebují celou svoji sílu na
začátku a nedokončí ničeho. Vynalézají, ale nic neprovedou. Jest to kolísavost ducha.
Nedosáhnou také nikdy slávy, poněvadž nedovedou ničeho až k dokončení sledovati, nýbrž se
vším se dostanou do mrtvého bodu nehybnosti. Ovšem u mnohých to vzniká z netrpělivosti, což
jest chybou Španělů, jako zase trpělivost předností Belgičanů. Tito vždy dokončí svoje dílo a
ovládnou je, ony zase přemůže dílo samo. Mnozí, dokud nejsou obtíže překonány, věnují dílu
všechen svůj pot; pak jsou však již spokojeni se svým vítězstvím, jež neumí přivésti ke konci.
Dokazují, že by mohli, ale že nechtějí; to však přece jen spočívá buď na nemohoucnosti, nebo
lehkomyslnosti. Je-li podnik dobrým, proč by se neměl dokončiti? Je-li špatným, proč vůbec byl
podnikán? Chytrák má skoliti svou zvěř a ne pouze ji plašiti.
243. NEMÍTI ÚPLNĚ HOLUBIČÍ POVAHU, nýbrž lstivou jako had a bez falše jako
holubice. Nic není snazším, nežli oklamati poctivce. Mnoho věří ten, kdo nikdy neklamal a
mnoho důvěřuje, kdo sám nelže. Není to vždy z hlouposti, jsme-li oklamáni, nýbrž někdy z
přílišné dobroty. Dva druhy lidí umí se dobře chrániti před škodou: Zkušení, ponejvíce ale na
svoje útraty, a šibalové na útraty cizí. Chytrost má v podezřívání jíti tak daleko, jako šibalství v
kladení léček a nikdo nemá býti poctivým v té míře, aby zavdával jiným příležitost by byli
nepoctivými. Spojujme v sobě hada s holubicí ne jako obluda, nýbrž spíše jako div přírody.
244. UMĚTI SI NĚKOHO ZAVÁZATI. Mnozí změní vlastní svoje povinnosti v
povinnosti jiných a umí dodati věci nátěr, jakoby sami prokazovali někomu přízeň, ačkoliv ve
skutečnosti sami ji přijímají. Ze svého vlastního prospěchu dělají pro jiné čest a umí věc tak
obratně zaříditi, že to vyhlíží, jakoby jiným prokazovali službu, ač dávají se jimi sami obdarovati.
Touto zvláštní lstivostí obrátí pořad závaznosti, nebo alespoň udělají záhadu z toho, kdo komu
vlastně prokázal službu. Nejlepší a nejkrásnější věci koupí si za pouhé oslovování a z příznivého
úsudku projeveného o nějaké věci, udělají lichotivou čest. Tak ukládají slušnosti závazky a činí
povinnost pro druhého z toho, zač by měli býti sami vděčnými. Tak změní pasivitu závaznosti a
aktivitu, v čemž jsou lepšími politiky nežli gramatiky. To jest veliká jemnost, ještě větší by však
bylo rozuměti jejich triku a zrušiti zase takový bláznovský obchod tím, že jimi projevenou čest
jim zase vzdáváme a na druhé straně tak zase přijdeme ke svému.
245. PROJEVOVATI ORIGINELNÍ, OD VŠEDNOSTI SE LIŠÍCÍ MYŠLÉNKY, což
jest důkazem ducha majícího převahu. Nemusíme si vážiti toho, kdo nám nikdy neodmlouvá,
neboť tím nikdy neukazuje lásku k nám, nýbrž spíše k sobě. Nedejme se klamati lichocením a
neplaťme za ně, nýbrž zavrhněme je. Také si počítejme za čest, jsme-li haněni některými, kteří o
všem dokonalém hanlivě mluví. Naopak má nás rmoutiti, líbí-li se naše věci všeobecně, ježto to
jest znamením, že se k ničemu nehodí. Neboť dokonalost jest jen pro málokteré.
246. NEVYDÁVATI POČET TOMU, KDO OŇ NEŽÁDÁ a dokonce je-li žádán, jest
jakýmsi přestupkem, povíme-li více nežli jest třeba. Omlouvati se dříve nežli jest k tomu příčina,
39
znamená obviňovati se; a při plném zdraví dáti si pustiti žilou, znamená kývati ke zlu nebo
zlomyslnosti. Samým sebou proslovená omluva budí spící podezření. Chytrák nemá také
zdánlivě pozorovati cizím vyvolané podezření, neboť to znamená vyhledávati srážky; naopak,
má je poctivým svým jednáním vyvrátiti.
247. TROCHU VÍCE VĚDĚTI A TROCHU MÉNĚ ŽÍTI. Jiní to říkávají naopak. Dobrý
klid jest lepší nežli zaměstnanost. Nic nám nenáleží kromě času, v němž žije i ten, kdo nemá
vůbec žádného bytu. Stejně nešťastno jest zničiti svůj drahocenný život mechanickými pracemi
nebo nadbytkem vznešených zaměstnání. Nezatvrzujme se ani obchody ani závistí, nebo náš
život poklesne a udusí ducha. Někteří chtějí toto rozšířiti i na vědění, ale kdo ničeho neví, ten
také nežije.
248. POSLEDNÍ NEMÁ MÍTI VŽDY PRAVDU. Jsou lidé posledního slova, jichž
neslušnost přesahuje meze. Jejich smýšlení a chtění je z vosku; poslední vtiskne v ně svoje
razítko a smaže předešlé. Tito nejsou nikdy stálými přívrženci, neboť mohou býti velmi snadno
ztraceni. Každý dá jim svoji barvu. Za důvěrníky se nehodí, a zůstávají dětmi po celý svůj život.
Házeni mezi touto změnou mínění a chtění kulhají stále svým chtěním a rozumem, a klátí se z
jedné strany na druhou.
249. NEPOČÍTATI ŽIVOT TÍM, ČÍM BYCHOM HO MĚLI UKONČITI. Někteří se
zotavují na počátku a námahu si nechávají až na konec. Ale v životě mají napřed přijíti podstatné
věci a pak když jest uvolněno místo, věci vedlejší. Jiní chtějí triumfovati dříve nežli bojovali. Jiní
zase počínají tím, že se učí tomu, na čem právě velmi málo záleží, a studia, z nichž by mohli
získati čest a prospěch, odkládají na konec života. Někteří ještě ani nezačali dělati svoje štěstí a již
mají plnou hlavu obav. Methoda jest nutná k vědění a k životu.
250. KDY MÁME MYŠLÉNKY STAVĚTI NOHAMA VZHŮRU? Když mluví záludná
potutelnost. U některých lidí nutno všemu rozuměti obráceně. Jejich ano jest ne, a ne ano.
Mluví-li o nějaké věci opovržlivě, znamená to, že si jí velmi váží. Neboť kdo ji chce míti jen pro
sebe, ten ji u jiných znehodnocuje. Ne každý, kdo chválí, mluví dobře o věci, neboť mnozí
budou i špatné chváliti, jen aby nebyli nuceni oslavovati dobré. U koho však nikdo není špatným,
u toho není také nikdo dobrým.
251. UŽÍVEJME PROSTŘEDKŮ LIDSKÝCH, JAKOBY NEBYLO BOŽSKÝCH, A
BOŽSKÝCH, JAKOBY NEBYLO LIDSKÝCH. Veliké mistrovské pravidlo života, k němuž
netřeba komentáře.
252. NEPATŘITI ÚPLNĚ ANI SOBĚ, ANI JINÝM: neboť obojí jest prokletým
tyranstvím. Z toho, že někdo chce míti sebe sama úplně pro sebe, brzo vznikne situace, že bude i
všecky věci pro sebe chtíti. Takoví lidé nechtějí pak ani v maličkostech povolovati, aniž obětovali
sebe méně ze svého pohodlí. Nechtějí si nikoho zavázati, nýbrž spoléhají se na šťastné okolnosti,
kterážto opora se pod nimi velmi často zlomí. Někdy musíme náležeti i jiným, aby zase tito
náleželi nám. Kdo má veřejný úřad, musí býti také trochu otrokem veřejnosti, nechce-li však, ať
jej složí i s jeho obtížemi: taková byla odveta Hadrianova, jenž císaři, který ho odbyl slovy:
„nemám času“, odvětil: „tak nebuď císařem“. Naopak však jsou lidé, kteří úplně náleží jiným,
neboť hloupost vybočuje obyčejně z mezí, zde však velmi nešťastně. Nemají pro sebe dne ani
hodiny, nýbrž náležejí ostatním v takové míře, že možno jediného z nich nazvati sluhou všech.
To týká se dokonce i rozumu, poněvadž ví všechno pro všechny, jen pro sebe nic. Pozorný má
poznati, že nikdo nevyhledává jeho, nýbrž pouze svůj prospěch, a to buď v něm anebo pomocí
jeho.
253. NEBÝTI VE SVÝCH PŘEDNÁŠKÁCH PŘÍLIŠ SROZUMITELNÝM. Většina
neváží si toho, čemu rozumí; ale ctí to, co nemůže pochopiti. Abychom dosáhli úcty, musíme si
na věcech dáti záležeti; proto bývá slaven ten, komu se nerozumí. Stále musíme zdáti se
chytřejšími a moudřejšími, nežli by to snad bylo nutno dle mínění toho, s kým jednáme;
abychom mu vpravili větší mínění o sobě. Nesmíme to však přeháněti, nýbrž jednati jen dle
okolností. A třebaže u lidí s rozhledem mnoho znamená jemný cit a rozum, přece jest u většiny
nutno vše okrašlovati. Není záhodno, dávati jim možnost, aby došli ke kritisování, neboť samo
40
porozumění má jim dáti dosti práce. Mnozí leccos chválí, ale tážeme-li se proč, nemohou uvésti
příčin. Odkud to? Toto tak hluboko utopené zbožňují jako mysterium a oslavují je, poněvadž je
slyšeli oslavovati.
254. NEPODCEŇOVATI ZLO, PONĚVADŽ JEST MALÉ. Neboť toto nepřichází
nikdy osamoceno; zlé příhody jsou právě tak spojeny v jediný řetěz, jako šťastné události. Štěstí i
neštěstí táhne se obyčejně tam, kde jest jich již nadbytek. K tomu se ještě druží, že všichni se
nešťastníku vyhýbají a druží se ke šťastnému. Dokonce i holubi, i při své známé důvěřivosti
sedají nejraději na nejbělejší nářadí. Nešťastníka opouští všechno, i on sám sebe, i myšlénky a
jeho vůdčí hvězda. Neprobouzejme neštěstí, spí-li. Uklouznutí neznamená mnoho, ale za toto
nešťastné upadnutí může pokračovati v dalších pádech a nevíme, až kam konečně povede.
Neboť jako žádný statek není v každém ohledu dokonalým, tak také žádné zlo není nikdy
úplným. K opanování nebe propůjčena jest nám trpělivost, k opanování země pak chytrost.
255. UMĚTI PROKAZOVATI DOBRO. Najednou málo, ale za to tím častěji. Nemáme
nikdy jiným ukládati přílišné závazky, aby pak nebylo nesnadno je splniti. Kdo dává mnoho,
nedává, nýbrž prodává. Nemáme nikdy také požadovati naprosté uznalosti: neboť uvidí-li druhý,
že to přesahuje jeho síly, pak přeruší všechen styk. U mnohých, abychom je ztratili, není třeba
nic jiného, nežli je neobyčejně zavázati. Aby nemuseli splatiti svůj dluh, odejdou raději stranou a
ze zavázaných stanou se úhlavní nepřátelé. Bůžek nikdy nevidí rád před sebou sochaře, který ho
stvořil: právě tak nerad má dlužník před očima svého dobrodince. Veliká jemnost dávání spočívá
v tom, že málo stojí, a přece je vytouženo, čímž jeho cena se neobyčejně zvětšuje.
256. VŽDY SE MÍTI NA POZORU PŘED NEZDVOŘILÝMI, TVRDOHLAVÝMI,
DOMÝŠLIVÝMI A BLÁZNY VŠEHO DRUHU. Narazíme na mnohé a chytrost spočívá v
tom, abychom se nikdy s nimi nedostali do křížku. Před zrcadlem svého uvažování ozbrojme se
každý den záměry v tomto ohledu. Tak překonáme všechny překážky, jež nám nastaví
bláznovství v cestu. Uvažujme zrale o řečeném a pak nebudeme svoji úctu vystavovati surovým
hrubostem. Chytrostí ozbrojený muž nebude obtěžován neslušnými. Naše cesta ve styku s lidmi
jest proto tak obtížnou, poněvadž jest plna úskalí, na nichž může ztroskotati naše vážnost.
Nejjistějším jest udržovati se stále ve slušné vzdálenosti, a bráti si vzor ze lstivosti Odysseovy.
Velmi prospěšným v takových věcech jest umělé opomenutí; podporováno zdvořilostí pomůže
nám přes všechna úskalí, a stává se nám jedinou správnou cestou ve všech zápletkách.
257. NEPŘIVÉSTI TO NIKDY K ROZTRŽCE, neboť při tom dozná naše vážnost vždy
škody. Každý nepřítel má svůj význam, i kdyby ho nebyl měl jako přítel. Neboť prokázati nám
dobro může pouze velmi málo lidí, za to zlo však téměř všichni. Ani v samých prsou
Jupiterových nehnízdí jeho orel úplně bezpečně od toho dne, kdy se nepohodl s broučkem.
Drápem opověděného nepřítele rozhrabují tajní oheň, číhajíce pouze na dobrou příležitost. Ze
zkažených přátel stávají se nejhorší nepřátelé. Cizími chybami chtějí v očích diváka zakrýti svoje
vlastní. Každý mluví tak, jak se mu zdá, a zdá se mu tak, jak si to přeje. Každý nás prohlásí za
vinníky, buď že nám z počátku chybělo na rozhledu, nebo na konci na trpělivosti, anebo že nám
vůbec chybělo na chytrosti. - Jestliže pak jistému oddálení se nelze vyhnouti, pak máme je
omluviti, a budiž spíše dána přednost vlažnosti v přátelství nežli propuknutí hněvu. Zde nabývá
platnosti známá věta o krásném ústupu.
258. VYHLEDEJME SI NĚKOHO, KDO POMŮŽE NÉSTI NEŠTĚSTÍ. Tak
nebudeme nikdy, zvláště v nebezpečí osamoceni a nebudeme celou nenávist nésti na svých
bedrech. Někteří chtějí chtivě strhnouti na sebe pochvalu celé své vrchnosti a na konec na ně
dopadne celá veřejná nespokojenost. Na druhý způsob však máme míti někoho, kdo nás
omlouvá, nebo kdo pomůže nésti zlo. Ani neštěstí, ani množství lidu neodváží se tak snadno na
dva; proto také bystrý lékař, nedaří-li se mu léčení, povolá si druhého, který mu pomůže ve
jménu konsultace vynésti rakev. Dělme se s nějakým společníkem o obtíže a mrzutosti, neboť
člověku zcela osamocenému zdá se neštěstí dvojnásob nesnesitelným.
259. PŘEDEJÍT URÁŽKÁM A ZMĚNITI JE V ZDVOŘILŮSTKY, neboť jest lépe jim
se vyhnouti nežli je mstíti. Neobyčejnou obratností jest, udělati si důvěrníka z toho, kdo se měli
41
státi sokem a ochranný násep cti z těch, kteří hrozili útokem. Velmi k tomu přispívá, umíme-li
prokazovati závaznosti: neboť nedává času k urážkám, kdo se postará o to, aby ho vyplnily díky.
To znamená uměti žíti, neboť se tím změní to, co se mělo státi mrzutostí, v příjemnosti. Z
nepřízně samé utvořme důvěrný styk.
260. NEMÁME NIKOMU, A NIKDO NÁM ZCELA NÁLEŽETI, neboť k tomu
nestačí ani příbuzenství, ani přátelství, ani nejnaléhavější závazek. Neboť věnovati někomu celou
svoji důvěru nebo náklonnost, jsou dvě zcela různé věci. I nejtěsnější spojení dovoluje výjimky,
aniž by se pro to rušily zákony přátelství. Vždy si přítel zachová pro sebe nějaké tajemství a něco
ukrývá; i dokonce syn před otcem. Některé věci zatajujeme jednomu a sdělujeme druhému a zase
naopak. Tím dosáhneme toho, že vše zatajujeme a vše sdělujeme, vždy jen s rozdílem dotyčných
osob.
261. NEPOKRAČOVATI VE SVÉ HLOUPOSTI. Mnozí udělají si z nepodařeného
podniku povinnost a domnívají se, že jest silou charakteru, pokračují-li na nešťastné a špatně
započaté cestě. Vnitřně však žalují často na svůj omyl, ale navenek ho omlouvají. Tím se stane,
že to počínání, jež na počátku podniku bylo nazváno a haněno co hloupost, později stane se
dokonalým bláznovstvím. Ani nepředložený slib ani mylné rozhodnutí nezavazují. Ale právě
tímto způsobem mnozí pokračují ve své hlouposti a chtějí býti tvrdošíjnými hlupáky.
262. UMĚTI ZAPOMÍNATI: jest to více štěstím, nežli uměním. Na věci, jež nejvíce
zaslouží zapomenutí, vzpomínáme si velmi často. Paměť jest netoliko zarputilá, neboť nás
opouští tehdy, kdy jí nejvíce potřebujeme, ale také pošetilá, poněvadž stále vynáší na povrch to,
co se nám nehodí. Ve všem, co nám připravuje nepříjemnosti, jest úplná, v tom však, co nás
může potěšiti, zapomětlivá. Často jediným lékem našich bolestí jest zapomenutí, ale zapomínáme
často na lék. Nutno však své paměti navyknouti dobré zvyky, neboť záleží na ní, zda nám dá
blaženost nebo peklo. Výjimku tvoří zde ti spokojení, kteří ve stavu své úplné nevinnosti užívají
hloupě svojí blaženosti.
263. MNOHÉ VĚCI NENÍ TŘEBA MÍTI CO VLASTNÍK. Takových lépe užíváme,
jsou-li cizí nežli vlastní. Jejich dobro užije první den vlastník, ostatní dny však cizí. Cizí věci
dávají nám dvojí požitek: totiž užíváme jich bez obavy před poškozením, a pak s rozkoší novosti.
Vše chutná po strádání lépe; dokonce i cizí voda zdá se nektarem. Majetnictví věci netoliko
zmenšuje náš požitek, nýbrž rozmnožuje i naši mrzutost, jak při půjčování, tak i při nepůjčování.
Nemáme z toho nic jiného, nežli že si takové věci vydržujeme pro jiné, při čemž si děláme více
nepřátel nežli uznalých.
264. NEMÍTI DNY NEDBALOSTI. Osud pokouší se stále zahráti nám nějakou frašku a
nahromadí spoustu náhod, jen aby nás neočekávaně překvapil. Hlava, chytrost a zkušenost musí
býti stále připravena na zkoušku, dokonce i krása: neboť jediný den bezstarostné důvěry může
býti pádem naší vážnosti. Když je pozornosti nejvíce třeba, vždy chybí: neboť nemyšlení jest
prvým krokem ke zkáze. K tomu ještě bývá válečnou lstí nepřátelské úmyslnosti, že podrobuje
přísné zkoušce jich ceny všecky dokonalosti právě v době, kdy jsou nejbezstarostnější. Dny
parády jsou již známy a proto je lest opomíjí, volí si však den, kdy bývá nejméně očekávána, aby
vyzkoušela naši cenu.
265. SVÝM PODŘÍZENÝM VNUTITI NEZBYTNOST JEDNÁNÍ. Okolnostmi daná
nutnost jednání udělala již mnohé celými lidmi, jako nebezpečí utonutí stvořilo dokonalé plavce.
Tímto způsobem odhalili mnozí svoji odvahu, ba dokonce i svoje vědění a rozvahu; avšak bez
tohoto popudu byli by pohřbeni ve své malomyslnosti. Nebezpečí jsou příležitostmi, kdy možno
si založiti jméno a vidí-li ušlechtilý, že se jedná o jeho čest, zmůže za tisíceré. Tuto životní
zásadu, jako všechny ostatní, pochopila dobře královna Isabela Katolická a moudrému působení
z její strany, děkuje veliký její vojevůdce svoji pověst a mnozí jiní svoji nesmrtelnou slávu. Tento
jemný trik zplodil již mnoho velikých mužů.
266. NEBÝTI ŠPATNÝM ZE SAMÉ DOBROTY. Takovým jest ten, kdo se nikdy
nerozhněvá. Tito nevnímatelní lidé nezasluhují ani jména lidí (personas). Není to vždy letorou,
nýbrž také z neschopnosti. Citlivost při místné příležitosti jest aktem osobnosti. Ptáci se brzo
42
vysmívají hastroši. Důkazem dobré chuti jest střídání sladkosti s kyselým. Samo sladké jest pro
děti a pro blázny. Jest velmi odporno, když ze samé dobroty klesneme do bezcitnosti.
267. HEDVÁBNÁ SLOVA A PŘÁTELSKÁ NĚŽNOST. Šípy provrtávají tělo, a zlá
slova duši. Vonné těsto činí dech vonným. Velikou životní zásadou jest umění prodávati vítr.
Většina všeho se platí krásnými slovy, a pomocí jich možno prosaditi nemožnosti. Tak lze ve
větru obchodovati větrem, a královský dech dovede dodávati odvahy a síly. Vždy mějme ústa
plná cukru, abychom jím oslazovali slova, aby i našim nepřátelům dobře chutnala. Hlavním
prostředkem k tomu, abychom byli milováni, jest býti mírumilovným.
268. CHYTRÁK DĚLÁ NA ZAČÁTKU, CO HLUPÁK NA KONCI. Jeden jako druhý
dělá totéž. Pouze v době jest rozdíl. Onen v pravý čas, tento v nepravý. Kdo již od počátku si
oblékl rozum naruby, chodí tak stále. Co by měl míti na hlavě, nosí na nohách, z levice udělá
pravici a proto jest ve všem jednání levákem. Jest pouze jediná možnost, aby se dostal na pravou
cestu, totiž, je-li přinucen k tomu, co by jinak byl mohl sám dobrovolně konati. Chytrák však vidí
předem, co se dříve nebo později musí státi a tu provede to rád a se vší ctí.
269. VYKOŘISTITI SVOJI NOVOST, neboť dokud je někdo novým, bývá ctěn. Novost
se líbí k vůli rozmanitosti a změně, obecný vkus se na ní omlazuje a zcela nová prostřednost více
se cení než navyklá znamenitost. Vynikající se opotřebuje a ponenáhlu stárne. Nutno však věděti,
že zlatozář novosti brzo bledne; za čtyři dny zvláštní úcta počne mizeti. Proto umějme
využitkovati prvních projevů náklonnosti a při rychlém tom úspěchu chyťme všechno, k čemu
jen se můžeme dostati. Neboť jakmile zmizí žár novosti, pak ochladne i vášeň. Pak nutno
změniti výsadu novostí za omrzelou obyčejnost a věřme pak jen, že všechno má svůj čas, jenž
pomíjí.
(Profesor Dr. Theron Dumont: ÚPLNÝ SYSTÉM PSYCHICKÝCH NAUK vydáno v reedici z roku
1932 vydavatelstvím Schneider - Brno 1998 - výňatek)

 
Reklama